artMagazin.cz  

Ani nevím komu mám poděkovat, že jste si na pana Krejčího vzpomněli.
DĚKUJI. A hlavně děkuji panu Krejčímu. Byl to on, který mě naučil vnímat divadlo vnitřním obrazem.Nefotit co vidím, ale co vím a cítím.
Od roku 1995 jsem se s ním nepravidelně setkával a vozil k němu mé žáky fotografie, ve věku 14 až 18 let. V atelíéru nad Čertovkou, v tom šerosvitu, vedle Divadelní jarmary Alfréda Radoka a Jiřího Grossmana jsme si prožili několikrát to jeho ...a zapomeňte co jsem vám říkal. Pro mě a mé žáky z Výtvarného oboru Domu dětí a mládeže, kde fotografii vyučuji, to byly chvíle, které vás formují na celý život. Jeho vnímání divadelní fotografie vychází z celé bytosti. Poschlouchat a vidět ho, to bylo samostatné divadelní vystoupení. To bylo vždy setkání s moudrým tvůrčím člověkem. DĚKUJI.

Slávek by měl radost , že mu někdo dělá výstavu . Už se těším.
Budu vzpomínat na to kouzelné okno na Čertovce se zavěšenou čarodějnicí na koštěti a kvetoucí květináče . Slávek jednou říkal, že nějaký chlapeček vidouc tu čarodějnici křičel na babičku: "Hele, babi Gagarin".
Budu vzpomínat na studenty FAMU, Patočkovo křeslo, obraz France Kafky, pověšené filmy na futru v atelieru, na kuchyňku ve výklenku, Opravnu duší, plastiku od Štefana, obraz od Tichého na malířském stojanu, bustu paní Jiráskové, kterou kdysi vytvořil, jarmaru, objekty od Jirky Trnky visící nad stolem s hlubokými šuplíky na grafiku, pianino , plné police různých dárků. Také si vzpomenu na jeho úžasnou rajskou polévku zahuštěnou tvarohem, na dlouhé rozbory prací jeho žáků . Na fotky z Indie, na jeho básně , ve kterých to těm svým protivníkům pěkně nandal. Bylo to moudré a vtipné. Na to, že jsme se před deseti lety rozešli ve zlém, píšu o něm dost pěkně. Škoda, že neuznal svou chybu, mohla jsem si ho ještě víc užít. Byl zábavný, vzdělaný a štědrý. Knihy , jeho fotografie a všechnu tu keramiku od něho opatruji jako oko v hlavě.

Výstavu jsem viděla. Moc pěkné , on by tu instalaci udělal podobně. Jeho obrazy byly pro mne novinkou Promítané dokumenty jsem neznala a bylo to milé znovu ho slyšet se zápalem pedagoga hovořit ke studentům. Zároveň bylo smutné, že jeho archiv utrpěl povodní. Ráda bych viděla ty úžasné fotografie z Indie, ale asi je vzala voda. Velká škoda, že si archiv neudělal v bytě, který byl v podkroví.

V letech 60-65 jsem jako kluk 10ti letý navšťěvoval p.Krejčího nad naším bytem v ateliéru v Dejvicích.Po letech obdivuji jeho trpělivost s jakou mě učil vyvolávat filmy a nechal mě sledovat sebe,jak maloval,nebo v temné komoře(bývalé namáčírně prádla) při práci.moje první vybavení pro vyvolávání filmů bylo právě od něho.Z této doby mám od něho návrhy na ilustrci ke knize od J.Londona "Moře,sníh a velkoměsta",které jsem si nechal paspartovat až po 30ti letech.Rád bych od něj něco viděl ,když už nemohu jej navštívit jak jsem si celá léta plánoval.P.S.Taky jsem se chodíval dívat na dveře jeho ateliéru,které byly celé pomalované krásnými,vtipnými a malovanými vzkazy, když nebyl doma.Taky to bylo umělecké dílo které je nenávratně pryč.