3. FREE JAZZ FESTIVAL 27.září 2008-Soutěž o vstupenky

VSTUPENKY NA 3. FREE JAZZ FESTIVAL
pátek 26.září 2008 v 19.00
Divadlo U hasičů
Římská 45, Praha 2


Kdo je podle vás největší osobnost freee jazzu

a) ve světě

b) u nás( je myšleno Česko a Slovensko)

           
Prvních 30 milovníků Free Jazzu,
kteří nám napíší Email
ve kterém je jako předmět zprávy vyplněno Free Jazz
a odpověď na alespoň jednu ze dvou otázek,
obdrží vstupenky na oba dny

3. FREE JAZZ FESTIVALU

Do vylosování jsou vybrány odpovědi,
zaslané nejpozději 12 dní před koncertem.
Do vylosování jsou vybrány odpovědi,
zaslané nejpozději 12 dní před koncertem.

Vaše odpovědi zasílejte na

 
Výherce obdrží informaci o výhře nejpozději 10 dní
před koncertem e-mailem,
jehož papírovou nebo elektronickou formu předloží
před začátkem představení.


FREE JAZZ FESTIVAL
sobota 27.září 2008 v 19.00
Divadlo U hasičů
Římská 45, Praha 2

Země:CZ/D/NL/GB

JANA KOUBKOVÁ & HEINZ GROBMEIER (CZ/D)

Jana Koubková: zpěv; Heinz Grobmeier: saxofony, klarinet a další

Jana Koubková už léta patří k předním osobnostem českého jazzu. Založila každoroční festival „Vokalíza“ pro jazzové, bluesové a rockové zpěváky v letech 1981 -2000. Daří se jí i jako skaldatelce písní a filmové hudby. V rozhlase i televizi má své pořady. Jana Koubková prošla různými styly od blues, swingu přes mainstream, bebop, jazzrock, latin, freejazz až po world-ethno a fusion. Též se věnuje beatnické poezii a tvoří rapové texty..
Mezi jejími CD je například „Absolonie“ nahraná v jeskyni Moravského Krasu s perkusistou Milošem Vacíkem nebo LP deska vydaná Supraphonem „Jazzperanto“ s japonskou pianistkou Aki Takase a s hostem Alanem Vitoušem na perkuse. Jana spoluprácovala též s africkým balafonistou Aly Keitou z Pobřeží Slonoviny a Majid Bekkasem z Maroka… Poslední dobou se zúčastňuje zajímavých freejazz vystoupení s multiinstrumentalistou Heinzem Grobmeierem v Německu.

Heinz Grobmeier (nar. 1956)je již 25 let hudebník na volné noze. Je multi-instrumentalista hrající mimo jiné na saxofon, klarinety, kalimba, dvojitá okarína, gotické prkno, balafon, různé skleněné nástroje, flétny a jiné. Koncertuje s různými soubory jak v Německu tak i v zahraničí mimo jiné ve Skotsku, Francii, Španělsku, Portugalsku, Švýcarsku, Maďarsku, České republice, Thajsku, Burkině Faso. V jeho hudbě se mísí vlivy staré, etnické a renesanční hudby , jazzu a avantgardy.
Heinz Grobmeier staví už 10 let své vlastní hudební, převážně skleněné nástroje a hrou na ně se pravidelně účastní ruzných festivalů na skleněné nástroje. Mimo jiné komponuje filmovou hudbu, hudbu k televizním a divadelním inscenacím. Organizuje mezinárodní projekty s hudebníky z Ameriky, Afriky, Maďarska, České republiky, Itálie a za tuto činnost obdržel v r. 2004 bavorskou kulturní cenu.

MOVIETALK (D/NL)

Albrecht Maurer: housle; Achim Kaufmann: piano; Wolter Wierbos: trombon

Albrecht Maurer patří k nejdůležitejším houslistům v oblasti jazz a improvizované hudby.
Maurer se soustředí na vytváření celistvých projektů s komponovanými a improvizovanými díly Albert hrál po celé Evropě na mnohých důležitých festivalech a je slyšet na mnoha hudebních nosičích. Pod svým jménem vydal CD Quartet Works, CD Sólo Works, CD The Juillaguet Collection (duo s Kentem Carterem), CD Syntopia s triem Delight a CD Movietalks s triem Works. V projektech dále hráli: Steve Argüelles, Karl Berger, Kent Carter, Ludger Schmidt, Ludger Singer, Norbert Stein, Bobo Stenson, Kate Westbrook, Wolter Wierbos
a mnozí další. Nechává vzájemně proplouvat účinky různých žánrů s důraznou virtuozitou.

Wolter Wierbos patří k nejdůležitějším světovým jazzovým hudebníkům ve hře na svůj nástroj. Hrál po celé Evropě a účastnil se četných koncertních turné v Kanadě, USA Japonsku a v Indonésii. Můžeme ho slyšet na 90 CD a LP. Od roku 1979 hrál v bezpočetném množství skupin. Hrál také s Henry Threadgillem v orchestru Berlin Contemporary Jazz Orchestra (pod vedením Alexandra von Schlippenbacha), v European Big Band (pod vedením Cecila Taylora), v projektech Johna Cartera, Butch Morrise a Toma Cory. Též hrál v kapelách: Misha Mengelberg´s ICP Orchestra, Frank Gratkowski Quartet, Gerry Hemingway Quintet, Hübsch´s Longrun Development of the Universe, Franky Douglas´ Sunchild, Bik Bent Braam, Albrecht Maurer Trio Works a mnoho dalších. Wolter je evropskou odpovědí na takové osobnosti jako jsou Ray Anderson a George Lewis, kteří překročili hranice svého nástroje.

Achim Kaufmann žije v Amsterdamu, předtím /do r. 1996/ žil v Kolíně. Hraje na klavír, komponuje, improvizuje a v poslední době se zabývá také hraním na elektroniku. K jeho vlastním projektům patří více skupin s klarinetistou a saxofonistou Michaelem Moorem (Gueuledeloup quartet a Trio Kamosc), trio s Frankem Gratkowskim a Wilbertem de Joodem nebo s Wilbertem de Joodem a Hanem Benninkem. Hraje na koncertech nebo nahrává CD s hudebníky jako jsou: Jim Blafl, Mark Helias, Peggy Lee, John Hollenbeckem, Chris Speed, George, W. Wierbos, Gerry Hemingway, Paul Lovens, Gerd Dudek,Paul Rutherford, Steve Swallow, Tomasz. Stanko, Al Foster a mnozí další.

PHIL MINTON QUARTET (GB)

Phil Minton: zpěv; John Butcher: tenor a sopránsaxofon, zpěv; Roger Turner: bicí, perkuse, zpěv; Veryan Weston: piano, zpěv

Každý, kdo zná desetiletí tvůrčí práce vokalisty Phila Mintona si snadno představí, jak si tenhle umělec padne s Joycem do noty. Publikum na Mezinárodním festivalu současné hudby ve Victoriaville ’95 dostalo pořádné sousto extáze, když Minton a Weston provedli zatěžkávací zkoušku části materiálu, z něhož se časem vyloupl kvartet i cédéčko. Minton, Weston, Turner a Butcher předvádějí volnou improvizaci a přirozenou významovou flexibilitu hudby posouvají zdůrazněním prchavých, neustále se proměňujících a nestálých záblesků obrazů, zvuků a asociací o krok dál; tato bezprostřednost dokonale odpovídá Joyceovu volnému sledu záplavy slov, jeho „proudu vědomí“, samotvorby vět a sestavování složenin z jednotlivých lingvistických molekul. Proudící, volně se valící improvizace je v jistém smyslu pokusem o dovedení zmíněného postupu do krajnosti, totiž vnoření nepřipraveného projevu do představení v reálném čase.
Improvizace a objevitelský přístup při práci na Mouthfull of Ecstasy jsou skutečně skvostné. A Joyceova slova, jakkoli jsou krásná, v projektu nedominují; jsou to seménka, zárodečný materiál, jiskry, prorážející do celkového zvuku a významu jednotlivých částí. Skupina se zvlášť snaží o integrální zapojení hlasu, nechce jím násilně převyšovat roli instrumentalistů. Mintonův hlas (i hlasy všech ostatních vokalistů, které jsou rovněž klíčovou částí projektu) je jedním vláknem hudební tkaniny. Slovo za slovem mohou jednotlivé promluvy sloužit buď k tomu, aby rozvířily volně související významy, pevnější významové odkazy nebo aby jednoduše odehrály přihrávku a začlenily se do směsice jako určitý zvuk.
«‘Hra’ je důležitou součástí vytváření hudby a často se přehlíží,» shrnuje Weston, «a v Finnegans Wake
je to právě hra se slovy a jazykem, která otevírá hru s interpretací. Tak se dobře bavte, a nandejte to všem, kdo by vás chtěli otrávit.» – John Corbett, Chicago, červen 1996

Phil Minton se narodil v Torquy, Velká Británie v roce 1940. Oba jeho rodiče byli zpěváci. Phil se učil na trumpetu, od 15 hrál a zpíval s lokálními jazzovými skupinami. Když se přestěhoval v roce 1963 do Londýna hrál s Mikem Westbrookem. Od poloviny 60. let hrál v tanečních kapelách v Británii, na Kanárských ostrovech a ve Švédsku. Když se znovu připojil k Westbrookovi v roce 1972 stal se stálým členem jeho Brass Bandu až do roku 1984, hrál na trumpetu a zpíval s tímto souborem po celém světě. Během posledních 30. let pracoval hlavně jako improvizační zpěvák a zpíval s většinou předních světových hudebníku, hrahjících improvizační hudbu. Spolupracoval s pianistou Veryanem Westonem na takových skladbách jako „Songs from a Prison Diary“ a je v současnosti členem skupin improvizační hudby: TooT, No Walls, 5 Men Singing, fORC, Adorno, Speeq a Axon. Má též kvartet s Veryanem, Johnem Butcherem a Rogerem Turnerem s nimiž přijede do Prahy. Hraje také dueta s těmito třemi hudebníky. Nově pracuje v duetech se zpěváky a hudebníky jako jsou Isabelle Duthoit, Maggie Nicols, Audrey Chen, Terry Day, Hugh Metcalfe, Daunik Lazro a Sophie Agnel. V roce 2005 obdržel Nesta Award a v posledních 15 letech procestoval mnoho zemí s jeho „Feral Choir“ hrajíce a dávajíce workshopy lidem, kteří chtějí zpívat.

John Butcher ve své hudbě zahrnuje volnou improvizaci, kompozici, multitrackové skladby pro saxofon i práci s živou elektronikou, zesilovačem a feedbackem. John Butcher je známý jako só-lový hráč, který v poslední době zkoumá extrémní akustiku, a komponuje hudbu například pro Ensemble Chrise Burna, rakouskou skupinu Polwechsel, australské Elision či americký Rova Sa-xophone Quartet. Je rovněž autorem skladeb pro vlastní oktet pro příležitost Huddersfield Festivalu 2008. Na saxofon začal hrát ještě v době, kdy studoval fyziku, ale po získání doktorátu z kvantové chro-modynamiky v roce 1982 opustil akademii a věnoval se dále už jenom hudbě – jeho kolegy se stali Chris Burn, John Russell, Phil Durrant, Paul Lovens a Radu Malfatti.
Na začátku devadesátých let se dal dohromady se skupinou Johna Stevense, která se ve své finální podobě ustanovila jako Spontaneous Music Ensemble, a také navázal spolupráci s Derekem Baileym a Philem Mintonem.
Vztah Johna Butchera ke hře na saxofon ovlivnila hned v prvopočátcích elektronická hudba a expli-citně se odrazila v tzv. elektromanipulativních duetech s Philem Durrantem, či v poslední době s Christofem Kurzmannem a Toshimaru Nakamurou.
K současným projektům patří mimo jiné například trio Thermal s vynikajícím kytaristou Andy Mo-orem a Thomasem Lehnem, The Contest of Pleasures s Axelem Doernerem a Xavierem Charlesem, a dua se Stevem Beresfordem, Gerry Hemingwayem, Rhodrim Daviesem, Paalem Nilssen-Lovem, Gino Robairem, Johnem Edwardsem a Eddiem Prevostem.
Butcher dále vystupuje v mnoha příležitostně, někdy jen pro danou příležitost jednorázově vytvořených uskupeních – od velkých skupina jako jsou London Skyscraper Butche Morrise, Or-kestra a EX Orkestra Radu Malfattiho, po koncerty jen s jedním spoluhráčem, například s Fredem Frithem, Akio Suzukim a Otomo Yoshihidem.

Veryan Weston (narozen 1950) začal pracovat v Londýně jako jazzový pianista (1972) a zároveň hrál v Little Theatre Club. V roce 1975 dostal grant jako odborný asistent v Digswell House v Hertfordshiru, kde měl účast na založení skupiny Stinky Winkles, pro niž také komponoval, a spolupracoval s vizuálními umělci, například se Stephenem Cochranem. Psal také filmovou hudbu, za zmínku stojí jeho dlouhodobé přátelství s Lolem Coxhillem, s nímž spolupracoval na projektu Caravaggio Dereka Jarmana (1985). Osmdesátá a devadesátá léta jsou pro něj obdobím mezinárodní spolupráce s kvartetem Eddieho Prévosta a skupinou Moiré Music Trevora Wattse. S Philem Mintonem vytvořil dueta Ways, dále dva sborové projekty, kvartet uvádějící výňatky z díla Jamese Joyce Finnegans Wake a projekt 4Walls. V dalších dvojčlenných projektech se sešel s Jonem Rosem (EMANEM 4207), Caroline Kraabelovou (EMANEM 4048), Hughem Metcalfem, a zmínit je třeba také působení v triu s Johnem Edwardsem a Markem Sandersem (EMANEM 4028, 4214 a 4205). Projekt ‘Tessellations’ pro sólové piáno podpořila nadace Petera Whittinghama (Londýn – 2001) a přispěla tak k jeho provedení na posledním a jediném existujícím originálním pianu-luthéal v Muzeu hudebních nástrojů v Bruselu (EMANEM 4095). Provedení Tessellations na International Conference of Bridges: Mathematical Connections in Art, Music, and Science ve španělské Granadě předcházelo vydání jeho studie o pentatonických stupnicích.

Roger Turner vyrostl obklopen hudebním životem tzv. Canterburské scény šedesátých let a má pevné a rozsáhlé jazzové kořeny. První normální vystoupení, kde improvizoval ve dvojici s Chrisem Biscoem, měl pro Britskou radu v roce 1966 v Brightonu. V roce 1968 se přestěhoval do Londýna, kde spolupracoval s ghanským bubnovým orchestrem Mask a cestoval s experimentálním a inovativním divadlem Ritual Theatre.
Od roku 1974 se ve své práci především zaměřil na otevření cesty k osobnějšímu jazyku perkusí. V roce 1979 uvedl do života značku CAW recordszaměřenou na hudební improvizaci a aktivně se podílel na vytváření improvizační platformy v Londýně (The London Musicians’ Collective; The Workers’ Music Association Series, atd.). V roce 1980 získal grant od Arts Council of Great Britain pro studium sólové hry na perkusích a v roce 1983 na výzkum v oblasti perkusí a elektroniky. Následovalo období intenzivního sólového vystupování na festivalech a v klubech. V letech 1984 – 1985 byl přizván k vedení seminářů na Institut Art Cultur Perception Alana Silvy v Paříži, a právě tam začala jeho dlouhodobá spolupráce s Alanem Silvou.
Odskoky k experimentální rockové hudbě a písni s otevřenou formou obsahovaly partnerskou spolupráci s Annette Peacockovou (1983-5) a nahrávky s postmoderní kapelou The Nose Flutes (1986-7).
Spolupracoval s řadou jazzových souborů a umělců, jakými jsou například Elton Dean, Lol Coxhill, The Tradition Trio s Alanem Silvou a Johannesem Bauerem, a objevil se i v příležitostně vytvořených seskupeních s newyorskými jazzmany (Roy Campbell, William Parker, Sabir Mateen, Henry Grimes….)
Při práci s filmovými tvůrci a projektech s virtuální projekci se sešel například s Martinem Klapperem, Chikako Oyamou, Fabiennem Audeoudem, Susan Turcotovou, a to na nejrůznějších místech, od Japonské nadace v Paříži po Southern Alberta Art Gallery v Kanadě.
S Alexanderem Frangenheimem pracoval na taneční hudbě k jeho pracovním projektům ve Stutgartu; dále spolupracoval se společností Matthewa Hawkinse v Londýně, účastnil se projektů Encontros Carlose Zingara v Lisabonu a Makau v Číně.
V roce 2005 pobýval v Berlíně, kde se ve Studiu elektroakustické hudby věnoval práci s elektronickými zvukovými manipulacemi. Výsledkem byla sólová improvizace a skladba pro perkuse a elektroniku, projekty s básníkem Ursem Jaeggim a nechvalně proslulé události „hit and run“ na území Berlína. Roger Turner se při hudebním působení na mezinárodní scéně v období od sedmdesátých let do dnešních dnů příležitostně setkal s těmito improvizátory a skupinami: Toshinori Kondo, Derek Bailey, Fred Frith, trio s Carlosem Zingarem a Tomem Corou, Evan Parker, William Parker, Cecil Taylor, Otomo Yoshihide, Shelley Hirsch, Joelle Leandre, Keith Rowe, Wolfgang Fuchs, Ab Baars, Barry Guy, Barre Philips, Paul Rutherford, Gunter Christmann, Steve Beresford, Marilyn Crispell, Irene Schweizer, Malcolm Goldstein, Eugene Chadbourne……
V nedávné době se těšil z tvůrčích kurzů na Royal College of Art v Londýně 2004-6, pro něž připravoval hudbu k hodinám živého kreslení, s umělkyní Susan Turcotovou uskutečnil průzkum a vypracoval dokumentaci ke kreslení za doprovodu hudby a zvuku, a to jak v Evropě, tak v Kanadě (včetně „bohaté“ krabicové kolekce). Nové plány etablované v Evropě zahrnují: trio Moslang— Turner –Zingaro; trio s Gunterem Christmannem a Thomasem Lehnem; trio s Michelem Donedou a Johem Russellem; jazzové klavírní trio se Stevem Beresfordem a kontrabasistou Joe Williamsonem; duo se švédským kytaristou Christianem Munthem a s elektronickým mágem Ulli Boetcherem; trio s Dorotheou Schurchovou a Jacquem Demierrem; pokračování v práci s triem Konk Pack; další spolupráce s Philem Mintonem…..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *