Bohumil Šťastný: Fotografie

Druhá polovina 20. let je v celé Evropě začátkem éry obrazových novin a časopisů. Fotograf Bohumil Šťastný se stal redakčním fotografem Pestrého týdne už od prvního čísla, vydaného 2. listopadu 1926.

Bohumil Šťastný (1905 Praha – 1991 Praha) studoval Státní grafickou školu a pak pracoval ve firmě Otto Dítěte. V srpnu 1926 navázal první kontakty s Karlem Neubertem ze smíchovského Grafického závodu Neubert a synové, který mu nabídl práci v nově připravovaném týdeníku Pestrý týden, tištěném technikou hlubotisku. Redakci tvořili novinářka Milena Jesenská, Adolf Hoffmeister, Staša Jílovská, grafik Vratislav H. Brunner, šéfem byl Karel Neubert. Převažujícím trendem byla podpora kladného postoje k životu a propagace jeho moderních aspektů (práce, celospolečenské události, móda, sport, motorismus ad.). V té době asi vznikl po celém světě publikovaný portrét Mileny Jesenské. Počátkem roku 1928 pak nastoupil na místo odpovědného redaktora Bohumil Markalous, známý pod uměleckým jménem Jaromír John.

Většina Šťastného fotografií vycházela pod označením Foto Pestrý týden. Týdenní, čtrnáctidenní čí měsíční rytmus práce byl velmi tvrdý, někdy se jednalo i o šest reportáží za jediný den. Roku 1928 Bohumil Štastný vytvořil Hráče karet, jednu z nejradikálnějších kompozic a pro fotokvíz časopisu experimentoval i s optickou deformací tváře. Jeho nejslavnější reportáž vznikla ve spolupráci s Evženem Markalousem, který jako student medicíny domluvil fotografování v operačním sále profesora Arnolda Jiráska. Série snímků, pořízená odrazem v chromovaných plochách chirurgických pomůcek a nástrojů, byla nejdříve publikována v domovském týdeníku (1928) a později vystavena pod Markalousovým jménem na legendární výstavě Film und Foto ve Stuttgartu (1929). Tyto experimenty vznikly ještě před vydáním knihy Wernera Gräffa Přichází nový fotograf (1929), která představila celou škálu motivů „nové fotografie“.

Možnosti reklamní fotografie a tisku představila publikace Miloše Blocha a Viléma Ambrosiho Fotografie v reklamě a Neubertův hlubotisk (1933), na které se podílela řada předních českých fotografů, v neposlední řadě i Bohumil Šťastný. Dominantní technikou byla fotomontáž.
U Neubertů si ale Šťastný osvojoval i nejrůznější další technologické novinky včetně fotografie v přirozených barvách. Probíhala tam i podzemní činnost (skupina Neubert-Slunéčko); Šťastný na popud Vladimíra Neuberta dělal mikrofilmy pro zahraniční odboj. V jarních dnech 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání. Bohaté odborné zkušenosti uplatnil i v Českém fotografickém spolku, redakcích časopisů a v dlouholeté pedagogické činnosti na Státní průmyslové škole grafické v Praze, kde působil až do roku 1965.

Díky daru dcery Bohumila Šťastného Blanky Šťastné jsme mohli v Galerii Josefa Sudka připravit první samostatnou výstavu této významné osobnosti avantgardní éry české fotografie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *