Dalibor Mareček (1915-1945) – objev stále moderní a srozumitelný…

Dalibor Mareček

Dalibor Mareček

 

V dnešní záplavě uměleckých děl nabízených a obchodovaných v
aukcích bych vám chtěla představit pár obrazů  umělce, který mohl
patřit ke špičce generace 2. světové války, ale bohužel - nestačil se
stát slavným...
 Jedná se o malíře Dalibora Marečka, který se narodil 6.7.1915 v Poříčanech. Po gymnaziálních studiích v Českém Brodě (1926-1934) studoval v letech 1934 – 1937 na vysokém učení technickém u Blažíčka,Sejpky a Boudy kreslení a poté, až do uzavření vysokých škol, na Filosofické fakultě KU dějiny umění a estetiku. Tíhnul též k hudbě a k divadlu, kam chodil za svou přítelkyní herečkou  Marií Vášovou ( Portrét herce, Portrét herečky 1944). V roce 1943 byl po účasti na výstavě Hosté Mánesa  přijat za člena tohoto spolku. V květnu 1944 vystavoval část svých prací ještě v Kutné Hoře a členskou výstavu Mánesa obeslal v létě svými posledními  díly, jež mu vynesla zařazení mezi \“ zvrhlé \“ umělce – Muziku, Špálu a jiné.
Mareček se zpočátku věnoval převážně krajinám, kolem roku 1935-37 vznikají krajiny z okolí jeho rodiště ( Stodoly v Klučově, Chalupy na Českobrodsku, Silnice u Lstiboře). Marečkovy krajiny mají nádhernou barevnost, není na nich nic abstraktního, není tu žádná konvence, jsou to krajiny moderní a přitom srozumitelné.
Kolem roku 1937 jsou datovány i skicy k autoportrétu. Roku 1938 přibývají témata ze Slovenska, řídce, zato velice zdařile se autor věnuje i zátiší (Zátiší s begonií, Zátiší s houslemi) , které pojímá \“Fillovsky\“.  Počátkem čtyřicátých let se malba s živým barevným akcentem stává expresionisticky jednotnější,
Mareček ustupuje z jeviště do hlediště, jeho barvy se tlumí a obrazy šeří. Ubývá světla, zřejmě vlivem nemoci, krajiny nahrazují
figurální kompozice plné intelektuální meditace,  figury připomínají spíše stíny a přízraky. Z tohoto období jsou olejová tempera Rozhovor, Poutníci, Setkání, Vyprávění Dona Quijota a Návrat Odysseův. Poslední tři díla, spolu s Krajinou jihočeskou, zakoupila Národní galerie v listopadu 1976, bohužel dodnes jsou obrazy uzavřeny v depozitářích a dosud nebyly vystaveny.
Dalibor, v rodině přezdívaný Dabo, trpěl tuberkulozou.  Během
náletů na Prahu byl převezen do nemocnice v Českém Brodě,
kde v únoru 1945 zemřel ve věku nedožitých 30 let na tuberkulozní zánět mozkových blan.

Dalibor Mareček (1915-1945)

Nemoc jistě ovlivnila jeho tvorbu, avšak jakkoli byl osud k němu
nemilosrdný,  je obdivuhodné, jak brzo dozrál a zanechal po sobě ucelené a jasně rozpoznatelné dílo. Cítíme, že zůstal vyrovnaný a pánem své duše.
 
Ing. Arch. Alice Čermáková
Publikováno: 11.12.2006

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *