David Saudek – umělecká osobnost postmoderní generace

David Saudek – umělecká osobnost postmoderní generace

David Saudek (*1966) je nepřehlédnutelnou uměleckou osobností silné postmoderní generace, která na kulturní scénu nastoupila v 90. letech. Již během studií na Akademii výtvarných umění v Praze (1991–1997), kde prošel Ateliérem sochařství prof. Stanislava Kolíbala a Ateliérem nových médií prof. Michaela Bielického (tam působil i jako asistent), se vyprofiloval jako autor schopný rozvíjet svůj umělecký projev v širším spektru výrazových prostředků. Jeho tvůrčí počátky byly spjaty s gestickou malbou. Následně se hlavní těžiště jeho tvorby přeneslo do oblasti nových médií (video art, video instalace) a filmu, v níž byl několikrát významně oceněn. Od roku 2009 získala v jeho díle dominantní postavení malba. Výsledkem jeho konceptuálních úvah se staly obrazy, které vynikají koncentrovaností formy, a přitom zachovávají vícevrstevnatost obsahu. Autor vrší a fixuje symboly a významové asociace, vytváří synoptické obrazy. Zachycuje podstatu současné vizuality, inspirován obrovskou dostupností a bohatostí masmediální kultury, zejména na internetu, jenž je moderní formou uchovávání informací, a ve sdělovacích prostředcích.

David_Saudek_Holy_Ways_II_akryl_plátno_100_x_100_cm_2015

David Saudek Holy Ways II akryl plátno 100 x 100 cm 2015

David Saudek se ve své tvorbě výrazně dotýká společenských témat. Komentuje aktuální události na mediální scéně, ale nevyhýbá se ani abstraktnějším a nadčasovějším sdělením. V jedné linii se vydává klasickou cestou pop-artu. Až „typografickou“ jednoduchostí dosahuje mimořádné výrazové intenzity. Plátna kresebně i koloristicky vypointovává, pracuje s vyrovnanou úlohou barevné plochy a kresebných detailů. V druhé linii svého díla, strukturálnějšího a malířštějšího pojetí, uplatňuje harmonii jemných barevných valérů; obraz vzniká „vršením“, nanášením jednotlivých výtvarných „plánů“. Ve svých nejnovějších výtvarných cyklech „Riders on the Storm“ a „Holy Ways“ (2015-2016) vytváří precizně promyšlené, více či méně reálné scény, které divákovi připomínají něco prožitého. Vyvolává dojem jakéhosi „déjà vu“, kdy prožitek důvěrné známosti je doprovázen pocitem něčeho zvláštního, tajemného a neobvyklého. Autor si vždy vybírá „hrdinu“, aktéra určité situace a snaží se zachytit jeho vnitřní stav. Znázorňuje motorkáře, cyklisty, za bouře i při jejím utišení, rychlá auta jako „krásné objekty“, ale i třeba dívku jako anděla, vznášejícího se ve zlatém jasu nad metropolí. Realizovaná díla jsou úchvatnými vizemi tajemství a síly přírody, aby se současně stala přesvědčivou metaforou o cestách životem.

Rea Michalová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *