Febiofest uvedl světovou premiéru českého filmu „Do větru“

Produkční Lucie Gorovoj

Režisérka Sofie Šustková

Mladá režisérka Sofie Šustková věnuje svůj celovečerní filmový debut své generaci – generaci mladých lidí, kteří se narodili po roce 1989 a žijí  ve svobodě a relativním blahobytu. Jak se svou svobodou zacházejí a jakou odpovědnost z ní pro sebe vyvozují, na to se snaží hledat odpověď v příběhu tří mladých lidí cestujících na plachetnici u řeckých břehů. Sofie Šustková, která je zároveň i autorkou scénáře, velmi odvážně umístila dějiště filmu na moře. Sama miluje jachting  a „plachtění vnímá jako vášeň a naplnění touhy po volnosti“.  Ovšem z filmařského hlediska je takové prostředí velmi nevhodné, protože podmínky se každou vteřinu mění.  Výsledná první česká boat movie, kterou Sofie Šustková představila na Febiofestu, však tento názor nepotvrzuje.

Film Do větru je autenticky natočený příběh se skvělou kamerou Jana Pivoňky a výbornými hereckými výkony. Tři hlavní protagonisté představují tři protikladné charaktery.   K dvojici sourozenců na jachtě  – suverénnímu a sebestřednému jachtaři Matymu (Matyáš Řezníček ve své první filmové roli) a introvertní a nerozhodné houslistce Natalii (Jenovéfa Boková) – se připojuje cílevědomý student dokumentaristiky Jan (Vladimír Polívka), který má v úmyslu natáčet život na řeckých ostrovech.  Jejich bezstarostná plavba plyne v rytmu léta, moře a prožitku.  Jan s Natálií se postupně sbližují a Maty se stále více vyhraňuje.  Do milostného příběhu tří aktérů na uzavřeném prostoru postupně  vstupují skutečnosti, které jejich bezstarostnou plavbu ukazují v jiném světle.   Okrajově do děje zasáhne i problematika ilegální migrace, která byla v době natáčení u řeckých ostrovů velmi aktuální. Malá sonda o tom, jak vypadá dnešní mladá generace, nemá jasný závěr. Uvědomuje si současná generace okolní svět v celé jeho složitosti a je ochotná pro jeho zlepšení něco riskovat?  Záměrem autorky bylo, nechat věci otevřené a poskytnout prostor divákovi.

Film Do větru, herci Jenovéfa Boková a Matyáš Řezníček

Esteticky čistý a filmařsky veskrze dotažený celovečerní debut rámuje hudba Mikoláše Růžičky doplněná houslovými improvizacemi Jenovéfy Bokové. Pozoruhodné je, že snímek byl financován z privátních zdrojů bez prostředků z fondu čs. kinematografie.  Film je kolektivní dílo a kromě profesionálů se na něm podíleli i přátelé a rodina režisérky. Dokončení filmu podpořila i sbírka na Hithitu.

 

O svých plánech do budoucna prozradila Sofie Šustková, že by ji lákalo téma postapokalyptického sci-fi z českého venkova anebo seriál o youtuberech.  Necháme se rádi překvapit.

Po uvedení na Febifestu přijde film do distribuce 5.dubna 2018 .

Text: Soňa Šálková, foto: Petr Šálek

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *