Gerhard Richter v Paláci Kinských

Gerhard Richter, foto©Petr Šálek

Praha se letos opravdu zařadí mezi metropole současného výtvarného umění, které stojí za to navštívit kvůli mimořádným výstavám.  Další velkou kulturní událostí letošní sezóny je rozsáhlá retrospektiva německého malíře Gerharda Richtera, kterou je od 26.4. do 3.9.2017 možné shlédnout v paláci Kinských na Staroměstském náměstí a v nedalekém klášteře sv. Anežky.  Řediteli Národní galerii Jiřímu Fajtovi, který je zároveň i kurátorem výstavy, se podařilo přilákat do Prahy jednoho z největších umělců současnosti a vystavit zde reprezentativní výběr z jeho díla. Je to poprvé, co se tak rozsáhlý soubor Richterových prací dostává do střední a východní Evropy. Gerhard Richter, který se před 85 lety narodil v Drážďanech a v mládí emigroval do Západního Německa, se totalitním komunistickým zemím dlouhou dobu záměrně vyhýbal. Nyní nastal konečně okamžik, aby tento svůj dluh splatil. Soubor téměř 80 prací byl sestaven speciálně pro Prahu a je zároveň nejvýznamnější událostí v programu  Česko-německého kulturního jara, které při příležitosti 20.výročí podpisu Česko-německé deklarace pořádají významné instituce obou zemí. Výstava je uspořádána převážně chronologicky a divák má tak možnost sledovat umělcovu tvorbu od 60.let 20.století až do současnosti. Vystavené exponáty jsou zápůjčky z přibližně 20 významných veřejných i soukromých institucí, m.j.  Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem, londýnská galerie Tate Modern nebo vídeňská Albertina. Jen jediné dílo na výstavě je českým majetkem – obraz Strýček Rudi namalovaný podle fotografie z rodinného archivu zachycuje rozostřenou postavu vojáka v nacistické uniformě a byl ve své době jedním z prvních pokusů mladých německých umělců o vyrovnání se s temnou válečnou minulostí.  Plátno bylo v 80.letech minulého století součástí výstavního souboru věnovaného Památníku Lidice.

Gerhard Richter, který výstavu spoluvytvářel a osobně se zúčastnil jejího zahájení, působí na první pohled velmi plaše a nenápadně a na dotazy novinářů odpovídá potichu a velmi stručně. Teprve procházka výstavou člověka přesvědčí o tom, že Richterova pověst není mediální bublina, ale že jeho obrazy mají neuvěřitelný náboj a dovedou upoutat a zasáhnout. Témata, která se ho dotýkají, zpracovává nejrůznějšími technikami, od fotografické malby postav a krajin po abstraktní kompozice – od nezkrotně barevných po geometricky uspořádané nebo monochromatické.  Barvy jsou podle Richtera nositelé významu, např. šedá „ideálně vyjadřuje lhostejnost, tichost a zoufalství“. Častá rozostřenost motivů symbolizuje nejistotu a zároveň snahu o změnu. Střídání realismu s fotografií a abstrakcí je pro Richtera typické. Jeho rukopis není možné jasně definovat, je proměnlivý a vždy dokáže znovu překvapit. A navíc ani v pokročilém věku nepřestává dál hledat a objevovat.

O Richterově zájmu o politické a společenské dění svědčí nejen již zmiňovaná tvorba zaměřená na poválečné zpracování německé minulosti. Sem patří rovněž cyklus abstraktních maleb Březinka vystavený v Anežském klášteře, vzniklý podle fotografií ze stejnojmenného koncentračního tábora. Také další vystavená díla jsou ovlivněna konkrétními událostmi, jako např. postava domnělého vraha prezidenta Kennedyho Lee Oswalda, mlžný pohled na newyorské Světové obchodní centrum po teroristickém útoku z 11. září 2001, nebo abstraktně pojatý portrét německé členky RAF Gudrun Ensslinové. Umělcovým darem pro Národní galerii je série reprodukcí 48 portrétů slavných osobností, které Richter v roce 1972 vytvořil pro Němce jako formu náhrady za otce, kteří padli ve 2.světové válce.

Protipólem jsou intimní portréty a figury z okruhu rodiny a blízkých osob. Portréty umělcových dcer Elly nebo Betty působí lyricky a dojemně křehce. Odvrácená postava na obrazu I.G. zachycuje Richterovu druhou manželku Isu Genzkenovou v době rozpadu jejich vztahu. Umělec nabízí pohled do svého soukromí a divák v něm poznává velmi citlivou a emocionální osobnost.

Samostatnou skupinu tvoří realisticky pojaté krajiny, které jsou expresivní až snové. Vystavené pohledy na mořské horizonty mají specifické světlo a meditativní nádech. Právě jedna z Richterových krajin s názvem Ledovec byla minulý měsíc vydražena v Londýně za astronomických 20,4 mil. eur. Na dotaz týkající se této rekordní částky Gerhard Richter na tiskové konferenci lakonicky poznamenal, že podle jeho názoru je jeho druhý obraz Ledovec lepší.

V Anežském klášteře je také k vidění prostorová instalace 12 skleněných tabulí (v řadě), která v kontaktu s okolním prostředím vytváří specifickou hru forem a světel a vtahuje do instalace i diváka. Richter se dlouhodobě zabývá sklem a zrcadly, jejichž nečekané světelné efekty a reflexe v sobě zahrnují princip náhody a neukončenosti. Rozměrná skleněná instalace, vystavená v Praze patří k Richterovým nejnovějším skleněným objektům.

Výstava v NG potvrzuje, že dynamika, kterou Národní galerie zaznamenává pod nynějším vedením, není náhodná ani krátkodobá, ale svědčí o velkém entuziasmu a kompetentnosti celého týmu okolo jejího ředitele Jiřího Fajta, který Národní galerii stále více ukotvuje a zviditelňuje v evropském kontextu.

Text: Soňa Šálková, foto©PetrSalek.com

Další informace na www.ngprague.cz

 

Ředitel Národní galerie Jiří Fajt a fotograf Petr Šálek  ve 12 skleněných tabulích v řadě –  běžte to také zkusit…

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *