Hans van Ommeren – rozhovor

\"\"
Jak jste se k fotografii dostal?

Když mi bylo asi 9 let, přišla za mnou babička a se slovy: „To je ta pravá věc pro tebe,“ mi
podala do rukou fotoaparát. Až později jsem se dozvěděl, že ten samý kdysi podala i mému otci. Tehdy však u otce neuspěla, a tak objevování světa fotorgrafie čekalo až na mne. Učil jsem se, jak se správně dívat, přečetl jsem spoustu knih, mluvil s ostatními fotografy, zkrátka fotografie zcela prostoupila můj život.
Můj první fotoaparát byl Ilford, poté Sportsman 6×6,a dále jsem pak fotil s Rolleicordem 6×6, kterého jsem si pořídil z bazaru. Ostatně, nejenom fotoaparát, ale téměř celá má tehdejší „laboratoř“ byla bud’ z bazaru, a nebo podomácku sestavená.
Časem jsem ale začal brát všechno vážněji, chtěl jsem se zkrátka zdokonalit. Už mi mé vybavení nestačilo, a tak jsem začal roznášet noviny, abych si vydělal na můj první profesionální fotoaparát. Samozřejmě, trvalo to celkem dlouho, ale nakonec jsem si vysněný Hasseblad pořídil.

A jak to bylo dál? Samotný fotoaparát přece z nikoho fotografa neudělá…

Víte, vždycky jsem věřil, že můžu dosáhnout všeho. Také možná díky tomu jsem začal vyhrávat první soutěže. Byl jsem tak rozjetý, že jsem se chtěl přihlásit na tu nejlepší fotografickou školu. Jenže můj otec nesouhlasil. Až později jsem mu dal za pravdu. Fotografování je větší zábava než trávit čas ve školních lavicích…
Když jsem byl starší, začal jsem pracovat u známých fotografů. Byla to velká škola. Nikdy nezapomenu na Maxe Koota, což byl výtvarník a také fotograf holandské královské rodiny. Naučil mne velmi mnoho…
\"\"

Prozradíte kdo další Vás inspiroval nebo inspiruje?

Moji oblíbení fotografové jsou Lartique, August Sander, Irving Penn, Ernst Haas či také Sarah Moon. Jejich díla jsou velmi inspirující. Čeho si však cením nejvíc, je to, že se jim podařila skloubit jednoduchost a krása.
To však neznamená, že nehledám nové umělce. Rád navštěvuji sbírky moderního umění, jak v Holandsku, tak i v zemích cizích. Také listuju spoustou magazínů a knih z celého světa. I mladí tvůrci mě oslovují.

Můžete blíže popsat svoji tvorbu?
\"\"
Já se především zabývám reklamní fotografií. Když mi bylo 26, řekl jsem si, že jsem již připraven pracovat na vlastní pěst a otevřel jsem si své vlastní studio ve staré betonové továrně.
Svět reklamy mě upoutal. Člověk musí být kreativní, vše konzultovat se zákazníky a hlavně, pracovat na maximum. Musel jsem vždy vydržet pracovat na plné obrátky až do konce, nezáleželo, zda je noc či den. Ani po těchto zkušenostech mě fotografie nepřestala bavit, je stále tak vzrušující.
Dosud pracuji s Hassebladem a to především kvůli tomu, že se na něj můžu stoprocentně spolehnout. Musím se přiznat, líbí se mi i jako samotný nástroj.
Má navíc výtečné jméno u mých zákazníků, říkám vám, Hasseblad je zkrátka mým nejoblíbenějším.
Vždy jsem se snažil najít nový přístup, udělat si to po svém – přístup, který povede ke zlepšení. Jak co se týče délky expozice, různosti zdrojů osvětlení, případně pohybu osvětlení.
Pro zachyceni dynamického momentu pohybu používám právě Hasseblad. Pokud fotím něco jiného, použiji většinou fotoaparát digitální. Ne proto, že digitální fotoaparáty jsou rychlejší, ale proto, že mohu hned překontrolovat, co jsem vyfotil. Bohužel tím však ztrácím jakési vzrušení, na které jsem se těšil, když jsem teprve až v laboratoři mohl zjistit, zda se mi práce povedla či nikoliv.
Moje fotografie často vypadají, jako kdyby byly upravovány ve Photoshopu. Já se ale snažím fotografii upravovat ve Photoshopu co nejméně. Fotografie je totiž vytvářena fotoaparátem,ne Photoshopem! Žádný program z vás fotografa neudělá.
Můj styl by se dal definovat jako pohyb v obrazech. Čím jsem doslova posedlý, to je ostrost a neostrost. Víte, autofocus je ok, ale pro mě je nezajímavý.
Tvrdím, že v jednoduchosti je síla. Proto rád používám přírodní barvy a také dlouhý expoziční čas – většinou půl nebo celou vteřinu. Na mých fotografiích nenaleznete mnoho základních barev. Scénu osvětluji většinou velmi slabě. Nejkrásnější je denní světlo v kombinaci s dlouhou expozicí.
Když fotím modelky, chci, aby jejich make up byl jemný a přírodní. Mají mě trochu za podivína, většinou po nich požaduji, aby se místo pózování hýbaly. Současně s jejich pohybem totiž hýbám i s fotoaparátem, čímž tak celý obraz dotvářím.

A otázka na závěr, jak jste se sžil s novými technologiemi?

\"\"

Tento svět jsem začal objevovat před 15 lety. Digitální fotografie a obecně technologie nás nutí se stále učit, i já se stále učím.
Své fotografie tisknu na tiskárně Epson. Musím říct, že tisky jsou mnohdy mnohem lepší než samotné foto. Tyto tiskárny jsou dobré nejen pro reklamní fotografii, jsou ideální i pro fotografie umělecké. Vlastně je používám k tisknutí každého mého díla, které posílám na výstavu či do galerie. Jestli se mě zeptáte, zda jsem technický typ, odpovím ano i ne. Můžete odvětit, že přece mám všechnu techniku v malíku – vím, jak použít fotografické vybavení, co použít v jaké situaci, atd. Ale sama technika z vás dobrého fotografa neudělá. Nejdůležitější je mít určitý „feeling.“ Vlastně, dobrý fotograf je podle mě ten, kdo udělá za svoji kariéru mnoho děl, ale zároveň se najde někdo, kdo je ocení. Nejlepší samozřejmě je, když je ocení sám zákazník. Mnoho lidí si mě vybírá právě pro tuto schopnost – dokážu zhmotnit jejich nápady. Na druhou stranu se však nebojím projevit a přijít s nápadem svým. To je důležitější než peníze. Musím si totiž za svojí fotografií stát – je jasné, že fotografie Hanse van Ommerena vznikne teprve tehdy, když Hans van Ommeren bude spokojen…

  
více o autorovi na www.hansvanommeren.nl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *