Hollar výstava Pavel Sivko Mimoděk

Hollar výstava Pavel Sivko Mimoděk

Pavel Sivko, „Odložená reklama“, kolorovaná kresba

Výstavní síň Hollar Vás zve ve středu 28. března 2018 v 17 hodin na zahájení výstavy.

PavelSivko / Mimoděk
(výstava kreseb, grafik, ilustrací a známek)

Úvodní slovo pronese Pavel Pekar, předseda SČUG Hollar
Hudební vystoupení Viktorie & František, zpěvačka a harmonikář
Výstavu zahájí Jan Kavan kurátor výstavy

Výstava potrvá do 22. dubna 2018,
otevřeno denně 10–12 / 13–18 hodin, mimo pondělí

Doprovodný program: Sobota 7. dubna 2018 v 17 hodin,
komentovaná prohlídka výstavy s autorem.


Pavel Sivko

Pavel Sivko, foto: Petr Šálek

Pavel Sivko má krásný kaligrafický rukopis. Amatérským grafologickým rozborem se dá usuzovat o temperamentu a některých vlastnostech pisatele. Tak třeba, že je povahy vyrovnaně uvážlivé a přemýšlivé, že dovede být spolehlivým přítelem, dokáže se společensky angažovat a není skoupý předávat své profesní zkušenosti. Určitě je zvídavý. Jeho smysl pro vnitřní řád mu ovšem povoluje jistou neformální lehkovážnost ve vztahu k vnějšímu prostředí. Protože je Pavel také malíř, grafik a ilustrátor, vypracoval si rovněž nezaměnitelný rukopis výtvarný. Svým úhledným rukopisem píše dopisy a do deníků systematicky zaznamenává myšlenky, které ho cestou životem napadají. Kde končí slova a nestačí písmenka, nastupuje kresba.

Jak se k takové věci, či vlastnosti jakou je rukopis člověk vlastně dobere? Ani první, ani druhý není  jen technickým prostředkem získaným dlouhodobým cvikem. Ruku lze možná považovat až za poslední článek  složitého procesu. To podstatné je někde v hlavě, v duši, v srdci, či v DNA. Snad obdržené od předků, či od sudiček. Pak je tu také takové to nutkání reagovat na nejrůznější vjemy vlastní odezvou. Nepokoj chtění. Potřeba vyjádřit se. A tak zjitřený autor donutí ruku interpretovat svět, který přebásnil v nitru své fantazie. Samozřejmě to nejde na poprvé, ale to chtění podmiňuje houževnatost.

Přes živý zájem o aktuální dění má Pavel velké pochopení pro vše odložené, zapomenuté, opuštěné. Soucítí s předměty, které ve službách lidem zestárly, staly se nenovými a byly zavrženy. V každém otlučeném kbelíku objeví jeho posmutnělou duši. Některé kresby však diváka mohou i znejistit, jestli tu lidé ještě vůbec jsou, když si příroda bezbranné opuštěné lidské výtvory evidentně  přivlastňuje zpět. Jako když skončilo představení. Herci odešli, scéna osiřela. Člověk tu zanechal ostříhané stromy, vymezil prostor prkennými ohradami, vystavěl labyrinty zdí a pak byl odvolán. Jako ve vizi Raye Bradburyho, kde „město čekalo až se vrátí synové synů dávno zemřelých otců“.

Za povšimnutí stojí i to, jak Sivko své motivy cyklí, uspořádává a řadí podobné k podobnému. Nebylo by to zas úplně neobvyklé, kdybychom nevěděli, že se tu zrcadlí jeho sběratelská vášeň. Má to v povaze. Něco přetrvalo z mládí, něco převzal po otci, něco vyplynulo z profese výtvarného redaktora… Ať jde například o starožitné kousky nábytku, o měděné formy na pečení, lidové podmalby na skle, o staré grafiky, či o dobře udělané knihy, vše sjednocuje obdiv k poctivému řemeslu prostoupenému krásou. Nespravedlnost osudu spočívá v tom, že člověk jeho potenciálu má k dispozici toliko jeden život, jen omezené kapitálové prostředky a ještě omezenější depozitní prostory. Ale i tak si Pavel umí často poradit. Protože se mu krásný Blériotův dvojplošník, ani kolesový parník do bytu nevejdou, zmocní se jich alespoň jako tvůrce poštovních známek. Stejnou fintou už má ve svých filatelistických albech kolekci historických poštovních schránek, staré kandelábry pouličních luceren, Thonetovy židle a dokonce i sadu knírů z maskérny Vlasty Buriana.

Poštovním známkám on rozumí, tak říkajíc z vnějšku i zevnitř. Je jejich zaníceným  sběratelem i tvůrcem.

Základní aspekt Sivkovy tvorby vždy osciluje okolo literárního principu. Z literatury bezprostředně vycházel jako ilustrátor na počátku své kariéry. Patří sem i práce pro kreslený film. Dlouholetá je i jeho praxe výtvarného redaktora. Jeho volná tvorba, ať kresba nebo grafika, se ke své literární podstatě hrdě hlásí navzdory všem módám. Forma u něj vždy předpokládá obsah. A cizí tu není ani pointa.

Při vší své práci a zájmech je Sivko ještě ochoten se angažovat jako pedagog na Vyšší odborné škole výtvarné v Praze na Vinohradech, kde se zasloužil  o akreditaci oboru „Kresby a ilustrace v médiích“. Kromě toho pracuje ve výboru SČUG Hollar a je platným členem komise pro tvorbu poštovních známek při České poště.

V lednu bylo Pavlovi 70 let. Budeme li brát za startovní čáru rok 1964, kdy se začal soustřeďovat na umění na střední výtvarné škole, vyjde nám k jeho letošnímu jubileu 53 let zkušeností s uměleckou tvorbou. Posuneme li start do doby, kdy absolvoval VŠ Uměleckoprůmyslovou a rok života promarnil na vojně, vyjde nám 46 let samostatné profesionální praxe. Obě jsou to číslice jistě úctyhodné, ale ne zas tak zaokrouhlené aby si mohl člověk dát pohov. Proto vybízejí k další vytrvalosti.

Tak Pavle neumdlévej! Přeji Ti za sebe i za všechny tvé příznivce hodně krásných zážitků a radosti z vlastní práce.

Jan Kavan, únor 2018

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *