Film polské režisérky Agnieszky Holland věnovaný odkazu Jana Palacha se konečně blíží k zaslouženému ocenění ze strany odborné kritiky. Česká filmová a televizní akademie mu udělila celkem 14 nominací na Českého lva, což mu jistě zaručí i větší pozornost širšího publika. Film, původně vytvořený jako 3-dílná série pro televizi HBO, vstupuje do soutěže ve zkrácené verzi a má nyní vysokou šanci stát se v únoru nejlepším filmem loňského roku.
Filmové ztvárnění tíživé atmosféry začátků normalizace těsně po smrti Jana Palacha na sebe upozornilo již v loňském roce, kdy bylo z formálních důvodů bohužel vyřazeno ze soutěže o filmové Oscary. Ale i tak dílo vzbudilo pozornost na mezinárodní filmové scéně. Renomovaný americký filmový kritik Howard Feinstein ho např. zařadil mezi 5 nejpozoruhodnějšího projekcí na loňském 51. New York Film Festivalu: „Režisérka perfektně zachytila šeď a beznaděj období konce 60. let v Československu. Přestože je film barevný, jistým způsobem evokuje pozoruhodné černobílé české filmy z této éry, jako např. režimem zakázané Ucho. Budovy, rekvizity, kostýmy, i účesy – vše jakoby z jiné doby, i když ve skutečnosti jediné skutečně prvky z minulosti jsou archivní záběry, které naprosto plynule navazují na nový materiál.“ Vynikající scénář mladého Štěpána Hulíka sleduje Palachovu rodinu a jejich advokátku Dagmar Burešovou v boji za očištění Janovy památky od lživého nařčení, že byl řízen nepřátelskými silami ze zahraničí a své sebeupálení jen fingoval. Sám Jan Palach ve filmu nevystupuje, ale je v něm prakticky všudypřítomný. Název filmu Hořící keř je metaforou na příběh ze Starého zákona o keři, který hořel, aniž shořel. Na základě skutečných historických fakt nechává autor reálné i fiktivní postavy volit mezi statečností a zbabělostí mezi setrváním na etických hodnotách nebo sledováním vlastního prospěchu. Scénář nabízí celou škálu charakterů, ve kterých se pamětníci mohou více či méně sami poznat. Přes výborné výkony všech interpretů se zmíním jenom o dvou ženských postavách. Atraktivní Tatiana Pauhofová, která hraje advokátku Dagmar Burešovou, je odvážná a chytrá a neustoupí, i když má své obavy a uvědomuje si možné následky – na první pohled až papírově kladná hrdinka. To bychom ale nesměli vědět, že Dagmar Burešová ve svém občanském postoji i jednání taková skutečně byla. Janovu matku hraje vynikající Jaroslava Pokorná (nominována na nejlepší výkon ve vedlejší ženské roli). Její Libuše Palachová je obyčejně opravdová a ve svém žalu tak křehká a současně důstojně silná. Postava je vybavena jen minimalistickým textem, přesto, anebo snad právě proto, patří scény s matkou k těm nejpřesvědčivějším z celého filmu. Obě dvě představitelky stěžejních postav by si Českého lva opravdu zasloužily.
Je pozoruhodné, jak věrně a působivě dovedla Polka Agnieszka Holland ztvárnit obtížnou a stále ještě trochu rozjitřenou kapitolu novodobých českých dějin. Jedním z vysvětlení je skutečnost, že v 60.letech sama studovala v Praze a atmosféru zažila na vlastní kůži. V rozhovoru pro Lidové noviny režisérka řekla, že „nikdo v postkomunistických zemích neumí mluvit o nejnovějších dějinách pravdivým způsobem. Češi na rozdíl od Poláků komunistické období spíše zlehčují, protože nechtějí vzpomínat na prožité ponížení a stud…. A je na filmu a na literatuře, abychom se s tím určitým způsobem smiřovaly.“
Přes velmi vážné ladění má Hořící keř i komicky laděné momenty, které slouží k uvolnění atmosféry nebo dokreslují situace nebo charaktery. Místo obšírného vysvětlování film pracuje s jemnými náznaky, což není v českých filmech moc obvyklé. Celkový dojem je velmi vyrovnaný a profesionální. Režie, kamera, osvětlení, casting i výprava – vše tvoří harmonický celek, který se jako filmové dílo výjimečně vydařil a již teď mu náleží významné místo v dějinách české kinematografie.
Prvních ocenění se film už dočkal. 25.1. se mu podařilo proměnit 6 z 11 nominací na cenu České filmové kritiky a stal se tedy podle názorů filmových kritiků nejlepším filmem roku z celkově 26 hodnocených hraných a animovaných filmů. Kromě hlavních cen za film, scénář, a režii byla vyznamenána i Jaroslava Pokorná za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli.
Text: Soňa Šálková
Přes velmi vážné ladění má Hořící keř i komicky laděné momenty, které slouží k uvolnění atmosféry nebo dokreslují situace nebo charaktery. Místo obšírného vysvětlování film pracuje s jemnými náznaky, což není v českých filmech moc obvyklé. Celkový dojem je velmi vyrovnaný a profesionální. Režie, kamera, osvětlení, casting i výprava – vše tvoří harmonický celek, který se jako filmové dílo výjimečně vydařil a již teď mu náleží významné místo v dějinách české kinematografie.
Prvních ocenění se film už dočkal. 25.1. se mu podařilo proměnit 6 z 11 nominací na cenu České filmové kritiky a stal se tedy podle názorů filmových kritiků nejlepším filmem roku z celkově 26 hodnocených hraných a animovaných filmů. Kromě hlavních cen za film, scénář, a režii byla vyznamenána i Jaroslava Pokorná za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli.
Text: Soňa Šálková
