Jaroslav Valečka – Magická malba

Jaroslav Valečka – Magická malba

JAROSLAV VALEČKA

Jaroslav Valečka je malíř, kterého si cením jako málokoho jiného. Jeho jméno se stalo synonymem špičkové umělecké úrovně, tvůrčí píle a profesionální poctivosti. Autorem ztělesňujícím vlastnosti, které jsou na současné kulturní scéně čím dál tím vzácnější. O jeho výrazných kvalitách, k nimž patří i dlouhodobá stabilita jeho výtvarného projevu, bez jakýchkoli zaváhání či krizí, skvěle svědčí současná výstava s názvem „Návrat domů“, metaforicky naznačující provázanost autorovy tvorby s krajem jeho dětství a mládí.

Náměsíčníci,_2014,_100_x_130_cm,_dpi

Autor: Jaroslav Valečka

Jaroslav Valečka se řadí k autorům, kteří vytvářejí klasickou a přitom plně současnou malbu. Je klasickým v návaznosti na dlouhou tradici české krajinomalby, v romanticko-symbolistní podstatě jeho imaginace, situující vzniklá díla do velmi vyhraněné, „bezčasové“ sféry na pomezí reality a snu. Nechává se vždy inspirovat určitou emocí, která podnítí oblasti podvědomí, navodí kreativní proces, již nikoli plně racionálně kontrolovaný. Své hluboce prožité pocity a „utkvělé“ tvůrčí představy však předává metodami natolik moderními a sofistikovanými, že je to až překvapivé. Výběr motivů, stálost výrazu a naprosto vědomá restrikce způsobu malby dokonce připomínají spíše konceptuální linii tvorby.

Z hlediska tvůrčích podnětů ho nelákají světla velkoměst. Témata svých děl čerpá z venkovského prostředí Lužických hor v severních Čechách (kde vyrůstal, kam se vrací a střídavě žije a pracuje i dnes). Manifestuje niternou náklonnost pociťovanou k sudetské krajině, krásné, ale současně zádumčivě melancholické, ke krajině „beze jména“, těžce zasažené válkou a komunismem. Tato krajina se mu stává místem, kde se odehrávají přírodní mystéria a mytické rituály, ve kterých zachycuje tajemné a nevyslovitelné. Fascinace vesnickými slavnostmi v sobě skrývá i něco mrazivého. Maluje daleké horizonty a citlivě sleduje proměny oblohy. Vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů, krajiny s mihotajícími se světly lidských příbytků. Sakrální aspekt umocňuje vyjádřením atmosféry soumraku, noci, úplňku, úsvitu.  Dominantní úlohu hraje tlumená, skvěle vyvážená barevná škála s vypointovanými světly a tísnivými stíny. Atmosféra ticha a pohled z dálky (umožňující zachytit jednotlivé terénní plány) představují další významné elementy ve vyjádření tzv. „nálady“. Zjednodušeně bych to řekla asi tak, že autor má náladu již ve své mysli „přichystanou“, a hledá jen adekvátní „jeviště“, kde ji vyjádřit.

Přestože Valečkovy krajiny působí někdy syrově, jsou téměř vždy spojeny s člověkem či stopami jeho existence. Paralelně rozvíjí figurální téma, v němž se vpíjí do mikrokosmu lidského jedince, jeho duševních stavů a rozpoložení. Člověka pojímá jako bytost blízkou záhadným osudovým silám i smrti.

Prostřednictvím velmi malého, důvěrně známého kousku země nám Jaroslav Valečka vypráví o ztišeném dramatu krajiny i o vlnách, proudech a vírech života. Kodifikovaným symbolům dodává naprosto nový a drtivý význam. Určitá „děsivost“ obrazu, přítomná jaksi v druhém plánu, mně asociuje listování v albu s rodinnými fotografiemi, kde s jistou nostalgií na chvíli prožijeme velmi vypjaté osobní příběhy našich milovaných. Jaroslavu Valečkovi se v jeho obrazech daří odkrývat jemné předivo lidské psychiky, v němž smyslové reakce na skutečnost, odehrávající se spíše v podvědomí, mají větší váhu než racionální rozhodnutí.

PhDr. Rea Michalová, Ph.D.

Valecka_PES7358

Foto© Petr Šálek


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *