Jerry Pasternak – nejen řidič Harolda Lloyda

Jerry Pasternak,

vlastním jménem Jaroslav Pasterňák, se narodil v roce 1924 v Československu. Již v chlapeckém věku byl velmi umělecky orientován. Jako mladý muž se stal úspěšným uměleckým vedoucím divadla a později ředitelem Kulturního centra v Ostravě. Rád sledoval baletní představení v Ostravě, která mu dala průpravu pro budoucí kariéru.
Později se seznámil s Milošem Kopeckým, s kterým provozovali divadlo „Tvrďák“, který komunistickému režimu nezamluval. Jerry Pasternak byl vězněn půl roku v roce 1962 „za nezodpovědné zacházení se socialistickým majetkem“. O dva roky později byl zproštěn obžaloby a rehabilitován. V roce 1965 emigroval nejdříve do Rakouska,kde požádal o azyl, pak do USA. V tomtéž roce byl už v USA. Nikdy nelhal: celý život strávil v exilu.
V Americe udělal kariéru, kterou lze nazvat jako „americký sen“. Pracoval u společnosti Howard B Keck – Superior Oil Company a byl řidičem slavného herce a komika meziválečné filmové éry – Harolda Lloyda. Ten ho také přivedl k fotografii. V roce 1972 absolvoval studijní pobyt v Los Angeles a posléze se osamostatnil jako fotograf časopisů Playboy a Penthouse.
O svých fotografiích tvrdí: „Model se může předvést v maximálně 40 pozicích, které vypadají dobře a může být fotografován. Je to stejné jako v baletu.“ Jeho snímky byly publikovány na obálkách časopisů ve Velké Británii, Švédsku, Japonsku, v Německu, ve Francii, v Dánsku, Italii, Holandsku, Belgii, Brazílii a jinde. Od roku 1989 publikuje i v českých časopisech Reflex, Betty, v české mutaci Penthouse a dalších. Byl citlivý k ženám a věděl, jak s nimi pracovat. Nikdy nerozuměl fotografické technice, řka: „já mám jen čas a závěrku.“ Vše ostatní bylo v jeho šikovnosti (dovednosti).
Dlouho měl pouze dva Nikony FM2s, které ho provázely jeho kariérou. Po celou dobu používal změkčující filtry na své obrázky. Nikdy se nepokusil pracovat s digi-aparátem.
Doma – před emigrací – jsem pil docela dost – 20 dávek vodky denně, v USA jsem s tím pokračoval. Vodka zde byla hrozná, přešel jsem na koňak, ale brzy jsem pochopil, že musím přestat, protože kdo páchne jak opilec, práci v USA nedostane. A taky jsem hodně sázel na koně. Nějakou chvíli jsem se utápěl v hazardních hrách a utratil půl milionu dolarů v průběhu 5 let. Jednou – ze dne na den – jsem s tím přestal. A to po jednom interview se starým žokejem, který mi řekl: “Jerry – to dělají jen sebevrahové! Vím co říkám. Kůň je jenom zvíře- ne stroj. Nemůžeš předpokládat co udělá. Někdy se mu nechce běžet a ty jsi odepsán.“

Artmagazin.eu: Když jste se rozhodl stát se fotografem, bylo Vám něco přes 40 let, kdy ostatní lidé mají svou uměleckou kariéru téměř za sebou. Jak jste vnímal svůj věk v souvislosti s fotografickým začátky? Bylo to limitující nebo naopak, když Vaše životní zkušenosti byly výhodou?

Jerry Pasternak: Když vás hodí do vody, musíte se naučit plavat. To byl můj případ. Koupil jsem si časopisy, koukal jak to dělají jiní a zkoušel být lepší než oni. Fotografoval jsem asi 40 dívek a všechny série fotografií zahodil. Jednou jsem jednu sérii odeslal a Gucione (majitel časopisu Penthouse) mě najal jako stálého fotografa; řekl, že nikdo jiný než já neumí správně modelku připravit k pózování. To byla má zkušenost z baletu! To mi pomohlo. A také má produktivita. Myslím, že jsem skutečně tvrdě pracoval.

Artmagazin.eu: Je známo, že jste byl řidičem a osobním asistentem hvězdy němého filmu Harolda Lloyda – jak toto spojení ovlivnilo Vaši budoucí práci?

Jerry Pasternak: Jsem mu vděčný za to, že jsem se stal profesionálem; byl to on, kdo mě vyslal ke skvělému fotografovi Fredovi Enkemu (fotil pro Penthouse a pro Playboye) a byl jsem jeho asistentem po dva roky. Lloyd mi řekl: “Hele, Jerry, když chceš být bohatý, musíš se udělat pro sebe. V Americe, muž prodávající hot-dog je bohatší než ředitel banky. Ten je jenom zaměstnancem.“ Mimochodem – Lloyd byl tehdy tvrdým obchodníkem: když stanovil cenu, nikdo s ním o tom nediskutoval.

Když Harold Lloyd přijímal Jerryho Pasternaka, zeptal se ho nakonec: „Jerry, jsem překvapen tím, že odkud přicházíte, každý zná mnoho filmů jako vy; řekněte mi: kdo je největší filmový komik ve světě?“ Jerry Pasternak se potil, protože se obával, že když řekne Chaplin, že u něho práci nedostane, ale pamatoval si, že ho pustili do USA, když na americké ambasádě nelhal. Proto řekl: „Je mi líto, ale myslím si, že je to Chaplin.“ Lloyd se otočil, vzal ho do přízemí své vily, kdy byly na stěně velké fotky filmových hvězd. Zastavili se na konci řady, kde byl portrét Chaplina. „Řekněte mi, co je zde napsáno“ řekl H.Lloyd. Dole bylo napsáno vlastní rukou Chaplina: „Harolde, buď klidný, to, co děláš, je nejlepší na světě!“ Oba se tomu zasmáli a Jerry Pasternak byl přijat jako Lloydův řidič a asistent.

Artmagazin.eu: Jste jedním z 20ti fotografů, kteří spolupracovali s Penthouse a Playboyem v 70. a 80. letech. To není málo. Tlaky a protichůdnost názorů musely být velké. Je to pravda nebo je to nemoc moderní doby?

Jerry Pasternak: Pracoval jsem pro Penthouse v 90. letech (před 8 lety fotil na Ibize) a nikdy jsem nepocítil protichůdnost či tlak v soutěživosti; každý v USA pracuje naplno. Když můj soused má dvě kozy, pracuje a chce mít tři. Např. A. Kratochvíl (Magnum) udělal fantastické fotky pro Penthouse, ale vždy letěl do Polska a fotil tam kostely a chudý lid. Všichni jsme se měli velice dobře. 10.000 dolarů na soubor fotek, 6.000 na produkci a 5.000 dolarů na modelky – to byly v 70. letech slušné peníze!

Artmagazin.eu: Byla pro Vás důležitá fotografická technika, nebo jste dal větší váhu na cit a intuici?

Jerry Pasternak: Definitivně na to druhé. Na druhé straně – nechtěl jsem být umělcem, já se vždy cítil jako dobrý řemeslník. Já mám okolo 20 opravdu vynikajících fotek.

Artmagazin.eu: Byl jste blízkým přítelem Miloše Kopeckého, filmovým hercem. Poslal jste mu několik dopisů v průběhu totalitního režimu. Jak dalece jste se cítil izolován od své vlasti, přátel?

Jerry Pasternak: V USA jsem vymazal své vzpomínky na vlast a na Miloše Kopeckého. Tím se netrápím.

Artmagazin.eu: Velký kus svého života jste prožil v Hollywoodu – v místě, které dalo vzniknou povídkám a vyprávěním. Jak vidíte Hollywood dnes a jak na něj pohlížíte zpětně?

Jerry Pasternak: Bylo tomu tak jako dnes, jen dříve zde bylo více opravdových filmových hvězd, které zná celý svět. Dnešní lidé neví jak odlišit umění od slávy. Např. Bob Hope byl velmi slavný v Hollywoodu, ale v Evropě ho nikdo neznal – nebyl to skutečný umělec. Ale dnes lidé v Hollywoodu nevidí rozdíl.

Artmagazin.eu: Vy stále ještě i dnes fotografujete. Chcete být aktuální fortograf nebo něco jiného Vás dnes přitahuje ke kouzlu krásy fotografie?

Jerry Pasternak: Chtěl jsem být jako Helmut Newton nebo Josef Sudek. Byl jsem obdivovatelem Helmuta Newtona a mne skutečně ranilo, když zemřel. Byl jenom jeden Helmut Newton.

Artmagazin.eu: Je něco ve Vašem životě, co byste chtěl ještě dokázat, nebo je něco nesplněného?

Jerry Pasternak: Pravda je pro mne nadevše! Jsem vesnický hoch z Václavic, který šel do Ostravy, pak do Prahy, potom do vězení – a nakonec do Ameriky a do Hollywoodu! Fotil jsem krásné ženy 40 let a zabezpečil si tak příjemný život.

Artmagazin.eu: Jak žijete dnes?

Jerry Pasternak: Odpočívám a čekám na smrt. Mám problém s prostatou, měl jsem infarkt a užívám si života. Konec konců – pobírám dva důchody – smích –jeden v USA a jeden tady. Cestuji mezi Prahou, Amerikou a exotickými ostrovy celého světa. (pozn.: na Ibize byl s přítelkyní Míšou –27 let a jemu bylo 81; letos slaví 84 let).

Artmagazin.eu: Kdybyste měl říct své životní krédo – co by to bylo?

Jerry Pasternak: Učit se, učit se, učit se – pracovat, pracovat, pracovat!

Příspěvek vznikl v roce 2008.

Text: Petr Šálek


Pan Jerry Pasternak – Jaroslav Pastrňák, zemřel dne 8.2.2010 v Praze.

Poslední rozloučení s Jerry Pasternakem se konalo dne 18.2.2010 v komorním prostředí smuteční obřadní síně ve Václavovicích.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *