Karel Hájek – fotograf

O autorovi
Karel Hájek se narodil 22. ledna 1900 v Lásenicích, v okrese Jindřichův Hradec. Vyučil se zámečníkem. Po válce, v níž bojoval, se přestěhoval do Prahy, kde začal pracovat v Ringhofferově továrně jako dělník. V letech 1926 – 32 řídil tramvaje a tehdy začal intenzivně fotografovat. Roku 1932 nastoupil do Melantricha. Z autodidakta a amatéra se vyklubal pozoruhodný profesionální fotoreportér, který měl vždy na paměti výtvarnou formu svých záběrů. Kromě reportáží s oblibou fotografoval zvířata ve volné přírodě. Jako uznávaný fotograf se angažoval i po roce 1945, kdy se stal redaktorem Světa v obrazech. Od roku 1950 vedl sekci fotoreportérů Svazu československých novinářů. Zemřel 31. března 1978, tedy před 25 lety. Tímto březnovým snímkem bychom tuto osobnost rádi připomenuli.
Karel Hájek, autor tohoto snímku, byl tehdy fotoreportérem nakladatelství Melantrich. Vydávané spektrum časopisů a novin tohoto nakladatelství vyžadovalo od Hájka všestrannost a přizpůsobivost. Fotografoval vše, od sportu po politiku. Podávat fotografickou zprávu o události byla jeho povinnost reportéra. Jaký byl celý pracovní den Karla Hájka onoho osudného dne samozřejmě nevíme, i když by se dal rekonstruovat z jeho pozůstalosti, která se nalézá v Archivu Národního muzea.

V tomto případě Hájek svou dvouokou zrcadlovku formátu 6 x 6 cm \“jen\“ povystrčil z okna svého zaměstnavatele anebo stál na pověstném melatrišském balkónu a exponoval. Hájek měl tehdy rád nadhledy, protože komplexně informovaly a byly efektní a tehdy žádané. Nadhledy, podhledy, diagonála, patřily k estetice té doby a přinesla je avantgarda. Diagonála z bíle zářících střech tramvají podtrhuje dynamiku snímku a diagonály z tmavých shluků lidí z tramvajových ostrůvků proti ní řadě tramvají působí jako konstrast. S trochou nadsázky můžeme říci, že zde byl vytvořen kříž ležící v diagonále. Kdyby to Hájek takto neviděl, snímek by neexponoval. Navíc to vyžadovalo buď skutečně stát na balkóně, nebo se hodně vyklonit z okna, aby právě tramvaje byly v diagonále. A navíc bylo nutné asi chvíli čekat, než tu diagonálu tramvajové vozy vytvoří. Náhoda pomáhá jen připraveným, v tomto případě připraveným esteticky.
Nová fotografie po polovině 20. let 20. století milovala ostrost, věcnost, nesnášela dekorativismus a sentiment piktorialistického období. Tato Hájkova fotografie na rozdíl od takřka všech jeho snímků je jakoby neostrá, rozpitá, rozmazaná. Skoro se chce říci, s ohledem na datum, jako by jeho Rolleiflex plakal… Neostrost daná dlouhou expozicí za zataženého dne je ještě zvýrazněna chuchvalci sněhových vloček, které vykreslejí na snímku podivuhodné světelné hrudky a celkově jej znejasňují. Jakoby evokovaly nejistotu a nejasnost z nadcházejích dnů.
Snímek je natolik neostrý, že nevnímáme zřetelně ani přílby policistů vpravo dole a takřka nezřetelný je i muž třímající vlajku. Lidé stojí, vytvářejí hloučky, diskutují. Je to snímek události, nebo není? Nevyjevuje cosi z podstaty toho dne stejně mocně, jako ta známá fotografie lidí se zaťatými pěstmi? Zvlášť nadaným fotografickým jedincům se skutečně někdy podaří vyjádřit svým snímkem mnohem víc, než se na první pohled zdá. A opět moje oblíbená závěrečná otázka v této rubrice: umíte si představit tento snímek jako barevný? Nepodtrhuje právě ta redukce barev do černošedých odstínů celkové emotivní vyznání tohoto mimořádnéího snímku?

Pavel Scheufler

Publikováno ve FotoVideo 2003.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *