Hledáme-li kořeny moderní fotografie v českých zemích, musíme se vrátit až do osmdesátých let 19. století, do prostředí české aristokracie. V době narození Karla Marii Chotka (28. 9. 1853 Velké Březno – 11. 8. 1926 Praha) měl už starý šlechtický rod Chotků své nejlepší období za sebou. Po absolvování gymnázia v Litoměřicích studoval mladý hrabě na vídeňské univerzitě a pak pět let působil v diplomatických službách. Po smrti otce Antonína se na něj přenesla povinnost starat se o panství a zámek Velké Březno.
Rod Chotků žil v severočeském Velkém Březně v takzvaném Horní zámku, vybudovaném už Karlovým dědem Janem Rudolfem Karlem Chotkem, zastávajícím v letech 1826–43 funkci Nejvyššího purkrabího Království českého, v Dolním zámku žil Karlův strýc Bohuslav se sedmi dcerami. Vášeň pro fotografii se nevyhnula ani jim, amatérsky se jí zabývaly snad všechny, zvláštní pozornost jí věnovala Žofie. Té byl předurčen osud životní družky následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Šťastné okamžiky svatby později na zámku v Zákupech 1. července 1900 zachytil i rodinný fotograf Karel M. Chotek.
Ten ale začal fotografovat už před svou třicítkou – důležitým impulzem pro jeho zálibu byl jeho sňatek s Adhelaidou, rozenou Hohenlohe-Langenburg, který proběhl v listopadu 1885. Jen na okraj – manželka se při jedné z cest do Monte Carla zapomněla v kasinu a prohrála značnou část rodinného jmění. Výrazně tím zkomplikovala rekonstrukci zámeckého areálu.
Objektem fotografování se samozřejmě stali jeho nejbližší, mezi záběry dochovanými do dnešní doby je například několik aranžovaných snímků Adhelaidy po narození syna Karla (rok 1887), ale i uvolněné privátní snímky a portréty aristokratů. Šlechtic se také začal vydávat s fotoaparátem do okolí rodinného sídla a z výletů si přinášel žánrové snímky z vesnického života a krajiny. V pozůstalosti nalézáme snímky z cest do Německa, Holandska a severní Itálie, půvabné přímořské scenérie se stafáží a podvečerní nálady. Hrabě byl vždy stoupencem nejmodernějších technologií (heliogravury a ušlechtilých fotografických tisků). Minimálně od roku 1891 byl členem vídeňského Camera-Clubu, účastnil se řady jeho výstav ve Vídni, Londýně, Mnichově, Berlíně a Hamburku, některé jeho snímky vyšly v tehdejších fotografických časopisech.
Pohnutý osud měla šlechticova fotografická pozůstalost. To, že byl vášnivým fotografem, se dlouhé roky jen tušilo. Ve Velkém Březně se totiž dochovalo jen několik málo fotografií, z nichž navíc nebylo možné stoprocentně určit, zda je jejich autorem právě Karel Maria Chotek. Ze zámku, který po roce 1945 zkonfiskoval český stát, se postupně stala politická škola, poté dětský záchytný domov a nakonec ho využívala armáda. Později z něj komunističtí vládci nechali odvézt jeho mobiliář, včetně několika kufrů, do kterých byly uloženy i fotografie. Kufry pak až do roku 2002 ležely na půdě osmdesát kilometrů vzdáleného zámečku Líčkov na Žatecku. Druhá část byla již dříve převedena do sbírky fotografií Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
Výstava se koná ve spolupráci s Národním památkovým ústavem v Ústí nad Labem a jím spravovaným státním zámkem Velké Březno. Po této první autorově výstavě by měl následovat rozsáhlejší pramenný výzkum v tuzemských i zahraničních sbírkách a archivech, který by umožnil zařadit umělcův odkaz do širšího kontextu české, německé a rakouské – tedy středoevropské fotografie.
Galerie Josefa Sudka
Úvoz 24, Praha 1
Otevřeno pro veřejnost
5. 6. – 31. 8. 2008
