Miroslav Martinovský: Pražské veduty trochu jinak

Pro první podzimní výstavu dlouhodobého projektu fotografických výstav cyklu „Umění na papíře“ jsme vybrali zajímavý soubor prací Miroslava Martinovského, nazvaný „Pražské veduty trochu jinak“. Pro každého, kdo jméno autora zná z titulků mnoha výborných fotoreportáží v obrázkových časopisech, bude tato výstava jistě překvapením. Nezachycuje totiž obvyklé, mnohokrát nafotografované pražské scenérie plné života tak, jak by se u zkušeného reportéra očekávalo – ale vydal se na cestě za svými náměty cestou trochu složitější.

M. Martinovský (nar. 1945) absolvoval v roce 1963 pražskou Průmyslovou školu grafickou. Během studia měl možnost setkat se se vzácnými osobnostmi české fotografie, jako byl fotograf J. Ehm, historik fotografie prof. J. Skopec a hlavně prof. K. Schlemmer, odborník na fotografickou technologii. Možná právě jeho přednášky o starých fotografických technikách byly Martinovskému skrytou inspirací… Cesta k dnes vystavenému cyklu nebyla jednoduchá. Již před skončením školy Martinovský začal pracovat jako fotoreportér – ještě dnes vzpomíná na titul, který mu tenkrát v redakci deníku dali: fotoreportér – elév. Z eléva se stal během času jeden ze špičkových fotoreportérů a pracoval v několika obrázkových časopisech. Možná právě denní rutina fotoreportérské práce, zachytit nejmodernější technikou svět kolem nás v jeho rychlém rytmu a proměnách, byla pro autora důležitým impulsem k hledání jiné cesty, zkusit se dívat na svět trochu jinak. Zde je třeba poznamenat, že Martinovskému se daří i všední reportérskou fotografii dělat nevšedně – o tom svědčí i ocenění z mnoha soutěží. Jednou z nich je 1. cena za sportovní fotografii na prestižní výstavě World Press Photo, kdy porota ocenila Martinovského fotografii z docela obyčejného, nevýznamného dětského atletického závodu, právě pro nevšední přístup k všednímu a neefektnímu námětu.

V reakci na nejmodernější techniku a její určující možnosti se Martinovský vrací k téměř zapomenutým technikám z dob počátků fotografie, které si často upravuje podle svých potřeb a námětů. Dlouhé hledání a zkoušení vedlo k znovuobjevení a mnoha modifikacím starobylé techniky dírkové komory, známé i jako „camera obscura“. Stručně řečeno – je to vlastně fotografie bez objektivu, který je nahrazen miniaturním otvorem do těla „kamery“ – a i to je hodně jiné než dnešní fotografické přístroje. Martinovský začal jako „fotoaparát“ používat různé krabičky, plechovky, dózy od různých produktů, které opatřil miniaturní dírkou (proto dírková komora), dovnitř vložil citlivý film – a vydal se za námětem. Každá komora je pouze pro jeden snímek – proto na cestu za náměty někdy autor chodil se dvěma igelitovými taškami plnými plechovek a plastových krabiček – svých „kamer“. Zde je třeba zdůraznit, proč byly tašky skoro zásadně dvě: v jedné byly „kamery s neosvětleným filmem a ve druhé končily naexponované!

A cesty za náměty? Ty byly už od počátku jednoduché: to co bylo nejblíž: Praha! První fotografie dírkovou kamerou pořídil Martinovský na Staroměstském náměstí, na které se díval z oken redakce, kde tehdy pracoval. Praha se svými monumenty i všedními zakoutími se stala na dlouho autorovi úkolem – i radostí. Na jeho fotografiích vidíme Prahu, tak jak ji známe – i neznáme… Kouzlo extrémně dlouhých expozic dokáže z pražských ulic a náměstí „odčarovat“ všechen život, podivuhodná optika miniaturního dírkového „objektivu“ se svou zvláštní perspektivou je další kouzelnou přísadou, které společně dokáží s autorem proměnit notoricky známé náměty v podivuhodnou obrazovou poezii… dívejte se pozorně…
(pavel vácha , 8.2009)

Krásný prostor kavárny v předsálí kina Lucerna je již několik let místem konání zajímavých výtvarných výstav. Od r. 2005 zde v cyklu „Umění na papíře“ představilo mnoho výtvarníků svá díla, např: typografii, grafiku, gumotisk, lept, koláž či kresbu pastelem.

Pro letošní rok dochází k malé změně, ale základní zadání zůstává – všechny práce budou na papíře… jen výtvarná technika se mění. Klasické grafické techniky vystřídají poněkud modernější – techniky fotografické. Letošní výstavní cyklus bude věnován fotografii v co největší šíři jejich možností a technických proměn. Hlavní pozornost bude věnována vlastní specifice fotografie – schopnosti jedinečným způsobem zachytit neopakovatelné okamžiky života a světa kolem nás. A protože sama Lucerna, která se nachází v centru Prahy, byla v mnoha historicky důležitých okamžicích jevištěm mnoha příběhů – objeví se také její sály i její okolí, na fotografiích, které zde vznikly…

Kurátorem výstavního cyklu je Pavel Vácha, fotograf, jeden z prvních absolventů oboru umělecké fotografie na pražské FAMU. Jeho fotografie byla vystaveny na desítkách výstav doma i v zahraničí a jsou ve sbírkách mnoha galerií a muzeí.

Palác Lucerna se prezentací výtvarných děl snaží Pražanům i návštěvníkům Prahy představit zajímavé umění a zpříjemnit prostředí kavárny Lucerna.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *