Pro první podzimní výstavu dlouhodobého projektu fotografických výstav cyklu „Umění na papíře“ jsme vybrali zajímavý soubor prací Miroslava Martinovského, nazvaný „Pražské veduty trochu jinak“. Pro každého, kdo jméno autora zná z titulků mnoha výborných fotoreportáží v obrázkových časopisech, bude tato výstava jistě překvapením. Nezachycuje totiž obvyklé, mnohokrát nafotografované pražské scenérie plné života tak, jak by se u zkušeného reportéra očekávalo – ale vydal se na cestě za svými náměty cestou trochu složitější.
M. Martinovský (nar. 1945) absolvoval v roce 1963 pražskou Průmyslovou školu grafickou. Během studia měl možnost setkat se se vzácnými osobnostmi české fotografie, jako byl fotograf J. Ehm, historik fotografie prof. J. Skopec a hlavně prof. K. Schlemmer, odborník na fotografickou technologii. Možná právě jeho přednášky o starých fotografických technikách byly Martinovskému skrytou inspirací… Cesta k dnes vystavenému cyklu nebyla jednoduchá. Již před skončením školy Martinovský začal pracovat jako fotoreportér – ještě dnes vzpomíná na titul, který mu tenkrát v redakci deníku dali: fotoreportér – elév. Z eléva se stal během času jeden ze špičkových fotoreportérů a pracoval v několika obrázkových časopisech. Možná právě denní rutina fotoreportérské práce, zachytit nejmodernější technikou svět kolem nás v jeho rychlém rytmu a proměnách, byla pro autora důležitým impulsem k hledání jiné cesty, zkusit se dívat na svět trochu jinak. Zde je třeba poznamenat, že Martinovskému se daří i všední reportérskou fotografii dělat nevšedně – o tom svědčí i ocenění z mnoha soutěží. Jednou z nich je 1. cena za sportovní fotografii na prestižní výstavě World Press Photo, kdy porota ocenila Martinovského fotografii z docela obyčejného, nevýznamného dětského atletického závodu, právě pro nevšední přístup k všednímu a neefektnímu námětu.
V reakci na nejmodernější techniku a její určující možnosti se Martinovský vrací k téměř zapomenutým technikám z dob počátků fotografie, které si často upravuje podle svých potřeb a námětů. Dlouhé hledání a zkoušení vedlo k znovuobjevení a mnoha modifikacím starobylé techniky dírkové komory, známé i jako „camera obscura“. Stručně řečeno – je to vlastně fotografie bez objektivu, který je nahrazen miniaturním otvorem do těla „kamery“ – a i to je hodně jiné než dnešní fotografické přístroje. Martinovský začal jako „fotoaparát“ používat různé krabičky, plechovky, dózy od různých produktů, které opatřil miniaturní dírkou (proto dírková komora), dovnitř vložil citlivý film – a vydal se za námětem. Každá komora je pouze pro jeden snímek – proto na cestu za náměty někdy autor chodil se dvěma igelitovými taškami plnými plechovek a plastových krabiček – svých „kamer“. Zde je třeba zdůraznit, proč byly tašky skoro zásadně dvě: v jedné byly „kamery s neosvětleným filmem a ve druhé končily naexponované!
A cesty za náměty? Ty byly už od počátku jednoduché: to co bylo nejblíž: Praha! První fotografie dírkovou kamerou pořídil Martinovský na Staroměstském náměstí, na které se díval z oken redakce, kde tehdy pracoval. Praha se svými monumenty i všedními zakoutími se stala na dlouho autorovi úkolem – i radostí. Na jeho fotografiích vidíme Prahu, tak jak ji známe – i neznáme… Kouzlo extrémně dlouhých expozic dokáže z pražských ulic a náměstí „odčarovat“ všechen život, podivuhodná optika miniaturního dírkového „objektivu“ se svou zvláštní perspektivou je další kouzelnou přísadou, které společně dokáží s autorem proměnit notoricky známé náměty v podivuhodnou obrazovou poezii… dívejte se pozorně…
(pavel vácha , 8.2009)
Krásný prostor kavárny v předsálí kina Lucerna je již několik let místem konání zajímavých výtvarných výstav. Od r. 2005 zde v cyklu „Umění na papíře“ představilo mnoho výtvarníků svá díla, např: typografii, grafiku, gumotisk, lept, koláž či kresbu pastelem.
Pro letošní rok dochází k malé změně, ale základní zadání zůstává – všechny práce budou na papíře… jen výtvarná technika se mění. Klasické grafické techniky vystřídají poněkud modernější – techniky fotografické. Letošní výstavní cyklus bude věnován fotografii v co největší šíři jejich možností a technických proměn. Hlavní pozornost bude věnována vlastní specifice fotografie – schopnosti jedinečným způsobem zachytit neopakovatelné okamžiky života a světa kolem nás. A protože sama Lucerna, která se nachází v centru Prahy, byla v mnoha historicky důležitých okamžicích jevištěm mnoha příběhů – objeví se také její sály i její okolí, na fotografiích, které zde vznikly…
Kurátorem výstavního cyklu je Pavel Vácha, fotograf, jeden z prvních absolventů oboru umělecké fotografie na pražské FAMU. Jeho fotografie byla vystaveny na desítkách výstav doma i v zahraničí a jsou ve sbírkách mnoha galerií a muzeí.
Palác Lucerna se prezentací výtvarných děl snaží Pražanům i návštěvníkům Prahy představit zajímavé umění a zpříjemnit prostředí kavárny Lucerna.
