Montreal v zimě aneb umění integrace.

\"\" 

Hlavní téma všech konverzací je počasí, snad ještě častější než v Anglii, tak tím musím také začít. Je tu pěkná kosa. Co jsem tady, tak půlku času je kolem mínus 20ti a půlku času se otepluje na mínus 10. Ale příští týden čekáme otepleni na nulu, tak se snad opravdu blíží jaro. často sněží a sníh je pravidelně odvážen z města, protože celou zimu neodtává a jen padá další a další. Jakmile začne sněžit, tak nejdřív vyjedou velké pluhy na ulice a menší na chodníky. Nebožáci, co mají zaparkovaná auta u chodníků, pak ráno vstanou a mají je z obou stran zahrnutá sněhem a zvrchu zasněžené. Takže vyndají lopaty a lopatují, aby se dostali do práce. Po každém sněžení vyjede do města těžká technika a během 2 dnů naloží odhrabaný sníh na nákladní auta a odveze ho za město. Dost by mě zajímalo, co tam s nim dělají…horu městského sněhu, nebo co?
Místňáci to mají vychytaný a ráno startuji auta na dálku z domova, aby se jim zahřálo, než vyjedou. Takže pak jdu ráno ulicí na autobus, u chodníku je plno nastartovaných aut a nikde nikdo.

Veselou kapitolou je městská doprava. Metro je přetopený, je tam tak 23 stupňů, takže jak tam vletím z té zimy, tak si musím sundat bundu, čepici i rukavice a cestovat s plnou náručí. Dveře se nedají přidržet během zavírání jako u nás a občas skřípnou stařence ruce a řidič neotevře a neotevře. Pokud stařenka ruce nevypáčí, tak řidič dveře povolí, ale jen tak, aby ruce vytáhla, ale ne natolik, aby mohla nastoupit. Daleko zábavnější jsou autobusy. Zastaví vám, jen když si cinknete, jinak pořád jede dál, takže musíte vědět, kde chcete vystoupit..ze začátku jsem si docela pojezdila, než jsem se trefila a cinkla jsem správně. Při zastavení se musí svižně vystupovat. Dveře se otevřou jen jednou a pokud nikdo neprochází, tak se zavírají, takže pokud před zastávkou neděláte frontu na výstup, tak se vám také mohou dveře zavřít a řidič drsňák je neotevře ani stařence, která moc křičí. I samotná jízda je plná adrenalinu. Autobusák jede jako ďábel. Kdo nestojí rozkročen a pevně se nedrží oběma rukama, má smůlu. Nastupuje se jen předními dveřmi, tak když chce řidič donutit cestující postoupit dozadu, tak se pěkně zprudka rozjede. Jinak v metru i v autobuse jsou sedačky na trpaslíky. Mně jsou malý!
Na druhou stranu řidič skoro vždycky pozdraví, když nastupujete a mají tu zavedeny velmi rozumný bezpečnostní systém, že samotným ženám po setměni zastaví i mezi zastávkami, aby šly samy domu po tmě co nekratší vzdálenost.

\"\"Do jazykové školy chodím už měsíc. V?tšina student? je z Koreje a pak z jižní Ameriky. N?kdy jsem z nich trochu p?ekvapená. Japonci jsou takoví vzor?áci, kteří chodí v?as, mají úkoly, nevyk?ikuji, nezlobí a obvykle zp?sobn? sedí. Neváhají sem přijet i jen na 14 dni, bojovat se 14ti hodinovým ?asovým posunem a n?co málo se nau?it. Korejci jsou drsn?jší, jsou tady na měsíce, holky mají spoustu r?žových p?ív?sk? na mobilu, na penálu, na kabelce, na propisce… Jsem úpln? mimo, protože žádný nemám. VŠICHNI mají elektronické slovníky, co p?ekládají snad všechny jazyky a ještě vyslovují nahlas. Bohužel s akcentem nádražního rozhlasu a oni se to podle toho u?í. Zato spolužáci z Latinské Ameriky … chodí pozd?, po?ád vypadají ospale, nemají úkoly a ned?lají si poznámky. Ti nejdrsn?jší si místo poznámek kresli do sešitu spros?árny.

Pak se setkávám i s kulturními rozdíly, které jsou někdy legra?ní, někdy mén? legra?ní. Dnes jsem se třeba jedné Korejky zeptala, kolik ji je a ona povídá „U nás mi je 22, ale tady mi je 21“. ..upsss. Oni po?ítají v?k ?lov?ka od po?etí a ne od narozeni, takže se narodí a je jim rok. Vedle nás sed?l kluk ze Saudské Arábie a ?íkal, ze je mu také o rok víc doma, protože mají jiné měsíce a každých 20 let stárnou o rok víc než my. Obvykle pak udávají v?k, který se jim zrovna hodí, jestli cht?jí být starší, ?i mladší.

Kapitola sama pro sebe je smrkání. Korejci, Japonci, Ka?a?ani….prost? nikdo nesmrká. Z čeho ten Kleenex žije? Pokud mají rýmu, tak vydávají d?sné zvuky, popotahují, STRAŠNE popotahují, někdy si u toho i hlavi?ku zakloní, ale nesmrkají. Já jsem se vysmrkala zatím jen jednou a p?lka lidi leknutím spadla pod st?l a druhá se za?ala ovívat papíry. Mno. Mn? je úpln? zle z jejich zvuk? a jim zase z mých. Modlím se, abych nedostala rýmu, protože bych snad musela smrkat tise a tajn? na chodb?.

Jinak mam televizi se 100 kanály, ale jsem na sebe tvrdá a ?ekla jsem si, že nad kanál 50 nep?jdu. N?které jsou ve francouzštin? a některé v angli?tin?, některé moje oblíbené seriály b?hají na více kanálech, ale na každém kanálu je jiná série. Takže je to dost schizofrenní, protože ti, co se zasnoubili, se za 2 dny na
jiném kanálu teprve potkávají. Pokud se n?kdo zasnoubí, pohádá, rozejde a zasnoubí, tak fakt nevím. Jsem pak více Lost, než postavy ze seriálu Ztraceni.

Také jsem tu byla párkrát v kině, která se od našich liší jen velmi málo. Rozdíl by se našel například v lístcích, které si nekupujete na ur?ité místo, což není úpln? praktické, protože když přijdete pozd?ji, tak na vás zbudou místa jen v prvních ?adách a ty jsou asi 4 metry od plátna, takže ?tete titulky a otá?íte hlavou jak na tenise.

N?jak také nejsem zvyklá ne velikost této země a na relativní nezávislost jednotlivých provincií na sob?. Pokud se n?jaká provincie rozhodne neměnit ?as na letní, tak ho prost? nemění. Jedna zdejší provincie se rozhodla ho měnit, ale jen o 30 minut, místo o hodinu.

\"\"Quebe?ani se necítí být pravými Kana?any a Kana?ané si zase trvají, že nejsou žádní Ameri?ani. A asi mají v mnoha ohledech pravdu. Ješt? je netrápí tak moc problém nekontrolované epidemie obezity jako v Americe, stále ještě otevírají žen? dve?e bez strachu, že je za to zažaluje. Určitě se cítí být více spojeni se starým kontinentem – s Francií, nebo s Anglií – než Ameri?ani. často je jejich největším snem velká cesta po Evrop?. Skoro po?ád mě p?ekvapují svými znalostmi, protože každý ví, kde je Praha a potkali jsme také pár lidí, kteří i dost p?esn? v?d?li, co to byly Sudety.
Já je považuji za docela otev?ený národ a oni se považují spíše za rezervované povahy. Anglicky mluvící populace je prý typická svou anglickou rezervovaností a francouzsky mluvicí zase francouzskou v?elostí.

Iva Janouškovcová , Montreal

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *