PhDr. Věra Matějů a fotografie.

Protože  je Věra Matějů ve fotografické obci jako kurátorka, organizátorka a také předsedkyně Svazu českých fotografů velmi známá, nedalo mi to, abych jí nepoložil několik otázek, které se týkají její osoby a vztahu k fotografii.

PhDr. Věra Matějů, foto: Petr Šálek

ARTmagazin.eu:  Jak to všechno u Tebe s fotografií  začalo?

Věra Matějů:  K fotografii jsem se dostala přes našeho kamaráda a výborného fotografa Pavla Štechu, který mě pro fotografii nadchnul, takže se kolem fotografie pohybuji asi 30 let. Tehdy byly naše děti ještě malé, Pavel je fotografoval a zvětšoval z toho pro nás černobílé fotografie. Mně se ty fotky moc líbily a tak jsme se spolu o tom bavili. Pak mě seznámil s Danielou Mrázkovou a začaly jsme spolupracovat. Ona musela odejít z redakce Revue fotografie a pak v roce 1989 se k tomu vrátila a po roce přizvala mě. O fotku jsem se zajímala i předtím, i když sama fotografuji jenom pro sebe, ale nikdy jsem necítila potřebu se nějak prezentovat. V mnoha ohledech je to dobře, protože fotografové mnohdy neumí své fotky posuzovat objektivně. Mnohdy jsem se s fotografy musela hádat, když chtěli vystavit nějakou fotografii, kterou já jsem nepovažovala za dobrou.

ARTmagazin.eu: Co mi paměť sahá, organizuješ soutěž a výstavu Praha fotografická.

Věra Matějů:  Výstavu Praha fotografická jsem si vlastně vymyslela a vloni  byl už její 20.ročník. Moc se tom  zpočátku nevědělo, teprve vloni se dnes již zemřelý fotograf  Jiří Všetečka o mně a o mé roli  zmínil v televizi. Teď už je tahle výstava dost známá a dostala se do povědomí lidí,  především aktivních fotografů. První ročník byl v roce 1995 v sále architektů na Staroměstské radnici. Měli jsme tenkrát největší účast, protože tehdy ještě neplatilo omezení, že fotografie by měly vzniknout v předešlém roce.

ARTmagazin.eu: Jakou roli v tom hraje Svaz českých fotografů?

Věra Matějů:  Do Svazu českých fotografů jsem se dostala po svém odchodu z Fotografie magazínu , což proběhlo za dost dramatických okolností a já byla strašně otrávená a chtěla začít něco úplně nového. Šla jsem dělat tiskovou mluvčí jako novinářka, protože jsem byla trochu znechucená všemi lidmi okolo fotografie. Už jsem věděla, co od nich můžu čekat. V prostředí české fotografie se totiž pohybuje několik skupin lidí a ty nejsou schopné se domluvit. Samy o sobě dělají bezvadné věci pro fotografii, ale vzájemně se kritizují a likvidují. A v době, kdy jsem byla takhle otrávená, jsem dostala  nabídku stát se předsedkyní SČF. Nedalo mi to a řekla jsem si, že to je svým způsobem výzva. A dneska jsem na to do jisté míry hrdá, že se mi  podařilo do jisté míry pozvednout prestiž svazu tím, že jsem zapojila své kontakty a začala dělat výstavy. Svaz má velkou sbírku a velké možností, jak tvořit zajímavé výstavy.   K 25. výročí sametové revoluce jsem např. udělala výstavu, kterou budeme znovu budeme oživovat k výročí republiky v příštím roce, také výstava Naši prezidenti byla úspěšná, a chceme ji rozšířit a zopakovat. Celkem  jsem zorganizovala okolo 30-50 výstav. Dokonce jsme jistou dobu měli svou galerii na Karlínském náměstí, ale dům  pak změnil majitele a o ten prostor jsme bohužel přišli. A vstoupily do toho i finanční důvody a to je dnes kritérium, které hraje v organizování výstav důležitou roli.

 ARTmagazin.eu:  Dá se srovnat kvalita soudobých výtvarných fotografií např. s dobou Josefa Sudka?

Věra Matějů:  To je velmi těžké a záleží na tom, z jakého úhlu se srovnává. Zastánci  tzv. moderní současné fotografie považují všechny, kteří dělají klasickou fotografii, za dinosaury a záležitost starého věku. Na druhou stranu, ti, kteří ještě dnes dělají klasickou fotku, chodí na výstavy moderní fotografie a říkají, to není žádná fotografie. Doba ukáže, co je podstatné. Pokud mluvíme o kvantitě, už vůbec není co srovnávat. Fotky na filmu a fotografickém papíře měly omezený počet, ale dnes vzniká naprostá záplava fotografií a je těžké se v nich zorientovat a určit, která je výtvarná a které jsou spíš komerční. Všechno se prolíná. Nejvíc naříkají firmy, které zpracovávají fotografie, protože hodně lidí fotí, ale fotky se nanejvýš ukážou na obrazovce a už se z nich nedělají zvětšeniny. A tahle záplava vede určitě i k tomu, že vznikne plno fotek, které si nikdo ani neprohlédne.

ARTmagazin.eu:  Je možné vystopovat nějaký trend v tom, jak se mění fotografie Prahy?

Věra Matějů:  Trendů by se našlo mnoho a také statistik. Nejzajímavější je např. to, že fotí mnohem víc žen. Dříve  byla fotka záležitostí technickou a dnes máme mezi vítězi více žen než mužů. Digitální věk přináší  mnoho experimentů . Někdo experimentoval odjakživa, ale dnes je to technicky jednodušší. Mnoho fotografů se naopak vrací k černobílé fotografii. Např. vítězné snímky letošního ročníku jsou  převážně černobílé. Já mám trochu problém s tím, že někdy  není jasné, zda je černobílá škála záměr nebo východisko z nouze, které vzniklo dodatečnou úpravou .  Jsou samozřejmě módní směry, které všichni okamžitě zkouší. Stejně jako  se snaží imitovat vítězné fotografie z předchozího ročníku.

ARTmagazin.eu:  Kolik fotografií a kde se  bude letos  vystavovat?

Věra Matějů:  Výstava je od 11. dubna 2017 do 28. května na Staroměstské radnici v Praze. Měli jsme celkem 105 soutěžících fotografů a těsně pod tisícem fotografií. Kvalita byla vesměs velmi dobrá, takže letos vystavuje 87 autorů, fotografie jsem ještě dohromady nespočítala, ale bude jich něco mezi 200 a 300.

ARTmagazin.eu:  Mají do soutěže přístup i profesionálové nebo jen amatéři?

Věra Matějů:  To je těžké říci, kdo je dneska profesionál.  Profesionál by měl být ten, kdo se fotografií uživí. Teď se přešlo k definici, že jsou to ti, kteří fotografii vystudovali. Nebo jsou to ti, kdo fotografují na zakázku a mají ateliéry. Nebo co je profesionální fotka, to je ta, která je zaplacená? Já v tomto ohledu často nevidím rozdíl. Zní to trochu frázovitě, ale  důležité se mi zdá především to, aby fotografie měla nějakou výpověď, dovedla oslovit, ne kdo ji pořídil. Za přednost této soutěže i  Svazu českých fotografů považuji, že se pojmy profesionál a amatér prolínají, to ostatně odpovídá tradici české fotografie.

ARTmagazin.eu:  Jakým způsobem posuzuješ fotky – emotivně nebo podle nějakých pravidel?

Věra Matějů:  To je hodně obtížná otázka. Já posuzuju fotografii podle toho, jestli mě nějakým způsobem oslovuje, je zajímavá, utkví mi v hlavě nebo si ji zapamatuju. Při soutěžích vidí člověk tisíc fotek a těch,  které mu utkví, je málo. Fotka musí něco vypovídat. Někdy se na porotě národní soutěže přeme s Pepou Ptáčkem, protože ten umí hrozně složitě vysvětlit, proč je nějaká fotka dobrá. To já nedělám, i když bych to možná také uměla. U mě je to posuzování spíš emotivní. Byla jsem už v řadě porot , když je nějaká fotka opravdu dobrá a nějakým způsobem mimořádná, tak se porotci většinou na tom shodnou i z emočního hlediska. A když se názory různí, tak je to na vážkách. Nejsem vystudovaný fotograf ani kunsthistorik. Vystudovala jsem filozofii, nemám naučená ta správná slova, jak to vysvětlit, ale cítím to. Ale nestalo se, že by se mnou někdo výrazně polemizoval. Je to velmi těžké říci, jak poznat dobrou fotku. Když už je něco vybráno, je snazší to zdůvodnit. Nejjednodušší , co lze někdy fotografovi k jeho fotografiím říct je, tohle všechno zapomeňte a zkuste na to jít jinak… anebo v horším případě: vy na to fakt nemáte. Tohle já nedovedu. Snažím se vždycky něco pochválit, i když je to mnohdy dost těžké. Snažím vždycky lidi navést na správný postup. O fotce se musí uvažovat, proč jsem to zmáčknul a zda to má nějakou platnost. I slavný Sudek o svých fotkách opravdu přemýšlel. To, že se mi nějaká holka líbila, ještě neznamená, že musím její fotku někomu ukazovat. Největšího úspěchu dosáhnou ti, kdo si zvolí, co budou sledovat, a drží se toho a zdokonalují se v tom. To je asi v každé lidské činnosti. I když jsou bohem políbení fotografové, kterým to jde samo.

ARTmagazin.eu:   Děkuji Ti za rozhovor.

Za  ARTmagazin.eu  zaznamenal Petr Šálek

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..