Robert Vano otevřel své srdce!

Velké srdce v centru hlavního výstavního sálu pražského Mánesu, kde od 5.8.09 probíhá velká retrospektivní výstava Roberta Vano „Platinum Collection“, má symbolický význam : jednak je inscenace pro Roberta Vano jedním z hlavních tvůrčích nástrojů a on sám se při večerní diskusi, která je spíše velkým monologem, prezentuje jako člověk, který miluje život a jehož srdce buší intenzivně a na pravém místě.

Velký počet vystavených prací (okolo 200 černobílých fotografií) není uspořádán ani chronologicky ani tématicky, což je ve výsledném efektu velmi příjemné. Střídají se portréty, akty, krajiny, zátiší i módní snímky, které spojuje jedno – estetické vidění, cit pro světlo a fotografovaný objekt a vnitřní náboj. Ano, to je asi to, co na fotografiích i osobnosti Roberta Vana zaujme nejvíce. Ten člověk je nabitý energií, která ho dostala ze slovenských Nových Zámků do amerického exilu, a po revoluci opět na starý kontinent – do Prahy, která podle jeho slov v 90.letech vypadala jako „černý Disneyland“. Tady našel nový domov a snad i trochu klidu. Protože jenom vyrovnaný a trpělivý člověk může věnovat desítky hodin zvětšování fotografií již téměř zapomenutým náročným postupem technologie platinového tisku.

To, že Vano svůj osud líčí jako zábavný střet naivních představ s realitou – v dětství a pubertě s komunistickým útiskem, a v exilu s americkou povrchnosti a tvrdým kapitalismem, který se mu podařilo zvládnout shodou šťastných náhod, nesmí klamat. Je rozený bavič a potlesk publika je opojná droga, přiznává sám Vano. Chce se líbit a chce mít úspěch – kdo by nechtěl! Proto fotografuje jen krásné a estetické objekty. Zasněné zahrady, květiny, rozostřené portréty, jinošská těla rozpustile dovádějící či v něžných trochu lechtivých pózách, to jsou nejčastější motivy vystavených fotografií. Proč ne? Vždyť nelítostné dokumenty zažíváme v každodenním životě i v médiích, říká. Jeho živé a usměvavé oči s naprosto nezaměnitelná gestikulace okamžitě zaujmou. Způsob mluvy má také naprosto originální – mluví česky se slovenským nádechem, občas hledá slova, nebojí se vulgarismů – v jeho podání snad ani vulgární nejsou. A výsledný dojem? Člověk i umělec Robert Vano stojí za shlédnutí. Další besedy s ním jsou plánovány na 19. a 26.8.09 – přesvědčte se sami !

Text: Soňa Šálková, Foto: Petr Šálek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *