Sbírka albuminových fotografií na zámku Lysice

Námořní deník hraběte Erwina Dubského

\"\"

Erwin Dubský byl prvním důstojníkem na korvetě Erzherzog Fridrich, která vyplula z vojenského přístavu v Pule 16. května 1874. Loď směřovala přes nedávno nově vybudovaný Suezský průplav do Adenu a k břehům ostrova Cejlon, po té do Singapuru, dále do Šanghaje a Hongkongu. Expedice, jejíž hlavním cílem bylo ze strany Rakousko-Uherska navázání a získání nových obchodních styků s Japonskem a královstvím Siamu, snaha vybudovat obchodní základnu na Borneu a zúčastnit se astronomického pozorování přechodu planety Venuše mezi Zemí a Sluncem, směřovala dále až k ostrovům Japonského císařství. Zde se válečná korveta plavila do Nagasaki, poté přes Šimonosecký průliv do Kóbe a Jokohamy. Z Jokohamského přístavu mise směřovala zpět na Hongkong, filipínskou Manilu a do thajského Bangkoku, přes indonéské ostrovy opět do Singapuru a Batávie. Odtud se vydala nazpět do Hongkongu a Jokohamy.Následně expedice opustila Asii a proplula Pacifikem do amerického San Franciska, chilského Valparaisa a Magelhaensovým průlivem do Montevidea a dále přes Atlantik k Gibraltaru a k Alžíru, Palermu a konečně zpět do domovské Puly, kde zakotvila 21. června 1876. Vzhledem k dlouhodobé a záslužné vojenské službě na lodích Jeho císařského majestátu byl Erwin Dubský povýšen 15. září 1878 císařem Františkem Josefem I. na korvetního kapitána a v 80. letech na kapitána fregatního.

Mezi v literatuře uváděnými předměty, které si hrabě Erwin z této cesty přivezl, významným dozajista je soubor albuminových fotografií, které Dubský nashromáždil v počtu 516 kusů. Jsou to skupiny fotografií z výše zmiňovaných lokalit, které spolu s ostatními členy expedice navštívil. Ku příkladu z evropanů, kteří první fotografie v těchto zemích pořizovali a prodávali ve svých atelierech lze uvést Raimunda von Stillfrida-Ratenicz, jemuž je připisováno autorství některých fotografií z oblasti Japonska. Dále lze uvést Ueno Hikomu nebo Ichida Sotu, rodilé japonce, kteří jsou pravděpodobně autory dalších fotografií z japonského prostředí. Co se týká samotné technologie výroby oněch snímků je to oproti dnešní fotografii poměrně zlouhavý proces, který ve svém konečném výsledku nezaručuje stálost fotografie. Znamená to jediné a to fakt, že tyto fotografie pokud jsou vystaveny delší dobu světlu, ztrácejí svou sytost, blednou a nenávratně mizí. Je proto nutné udržovat je v temném prostředí, aby se i nadále zachovaly pro další generace jako doklad oněch půvabných počátků fotografie.

Zaznamenala Pavla Štusáková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *