Tereza Hejnová – kouzlo prostoru

Talent je dar, který vyvolení dostávají do vínku, většinou od svých předků. Je ale známá pravda, že k tomu, aby z talentu něco vyrostlo, je třeba ho pěstovat a šlechtit. Mladá výtvarnice Tereza Hejnová v tomto směru splňuje obojí. Narodila se do umělecké rodiny – matka akademická malířka, otec architekt, a dědeček nejslavnější český scénograf Josef Svoboda. Po maturitě na výtvarné škole Václava Hollara v Praze navázala studiem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, které ukončila v roce 2007. Tereza žije a pracuje jako výtvarnice a grafička v Praze.

Artmagazin.eu : Ateliér, do kterého jste byla na UMPRUM přijata, se původně jmenoval Sklo v architektuře, ale během studia byl přejmenován na ateliér Prostorová tvorba. Co to pro Vás znamenalo?

                      
Tereza Hejnová : „Bylo to vlastně jen rozšíření původního zaměření oboru. Hlavní náplň oboru se nezměnila. Důraz na modelovanou figuru a práci s prostorem zůstal. Ale můžu říci, že už samotný název „prostorová tvorba“ mi ukázal směr, kterému se chci doopravdy věnovat. Obor mě během studia přirozeně formoval a utvořil mi myšlení, za které jsem vděčná. Množství témat, která jsme museli řešit včetně různých výrazových prostředků, to byla ta škola, která mi něco předala do života. To teď oceňuji při samostatné tvorbě, protože zakázky, které dostávám, jsou velmi různorodé a musím být tedy všestranná.“

Artmagazin.eu : Jak vaši práci ovlivnil Váš dědeček – Josef Svoboda?

                                                                         

                         
Tereza Hejnová : „Děda byl a je pro mě velkým vzorem, především svým komplexním viděním prostoru, tím, jak uměl pracovat s náznakem a velkou část účinku nechal na fantazii diváka. Svůj vztah k dědovi jsem se pokusila, v rámci mé diplomové práce vyjádřit ve své realizaci Melos města. O osobnosti Josefa Svobody hodně vypovídá jeho dům se zahradou. Svou zahradu vytvořil a vnímal jako scénografický prostor. Do stráně, odkud rád pozoroval město a výhled na Vltavu, jsem tedy zakomponovala pietní místo – plošinu ve tvaru lávky, perspektivně ubíhající k řece. Je to jakýsi odkaz na jeho způsob myšlení a princip jeho tvorby ve spojení s místem, které obýval.“

Artmagazin.eu : Jaká je Vaše poslední realizace?

                      
Tereza Hejnová : „Společně se svou mámou (pozn. redakce: ak. malířka Šárka Polak-Hejnová) jsme navrhly a realizovaly výtvarné řešení herny dětského oddělení popálenin ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Herna slouží dětským pacientům od batolecího do staršího školního věku. Hlavní důraz v projektu byl kladen na interaktivnost. Každá hračka se snaží dítě stimulovat v jeho přirozených aktivitách. Hračky se nenásilnou formou zapojují do rehabilitace dětí.
Byla to skvělá práce a zkušenost a mám velkou radost, že slouží dobrému účelu. Škoda jen, že omezené finanční prostředky neumožňují, aby takové interaktivní herny byly samozřejmostí v každé dětské nemocnici.“

                              
Artmagazin.eu : Jaké zakázky byste si do budoucna přála?

             
Tereza Hejnová : „Baví mě vymýšlet realizace pro konkrétní prostor, jak do interiéru tak exteriéru“ , které podtrhnou specifický charakter místa a přitom odpovídají vkusu a potřebám jeho uživatele.
Např. do jedné soukromé vily v Berlíně jsem navrhla a realizovala světelný objekt s názvem Kukla, který plní funkci plastiky a zároveň svítidla a byl vyroben jeho majitelce přímo „na míru“. Takové realizace by mě ohromně bavily, ale bohužel jen málo lidí zatím napadne angažovat do dotváření svého bytu nebo domu i výtvarníka. Spolupráce s architekty, to by byly zakázky, kterých bych si nesmírně vážila.“

                 
Artmagazin.eu : Děkujeme za rozhovor a přejeme Tereze Hejnové hodně zajímavých příležitostí k tomu, aby mohla uplatnit svůj talent i znalosti, získané během studia i dosavadní profesionální dráhy.

Text: Soňa Šálková
Foto:Petr Šálek a archiv autorky 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *