„The Alvin Ailey American Dance Theater“

„The Alvin Ailey American Dance Theater“ – právě probíhající severoamerické turné
 
\"\"Legendární Alvin Ailey American Dance Theatre je právě na svém letošním velkém turné po severoamerických městech, trvající od února do května 2006, a zahrnující města jako jsou Boston, Chicago nebo Montreal. Zakladatel souboru, legendární tanečník a choreograf Alvin Ailey (1931-1989) je považován za pionýra moderního tance a za „ledoborce“, pokud jde o prolamování bariér, se kterými se afro-americký talent a kultura potýkaly ve Spojených státech v 50-tých a 60-tých letech minulého století. Jeho balet „Revelations“ (1960), který je znovu představován i v rámci tohoto turné, je pokládán za měřítko kvality afro-amerického repertoáru, za klasický tanec, který promlouvá k obecenstvu na   svou dobu originální cestou a sílou z jeviště již po mnoho let. Taneční choreografie vytvořená Alvinem Aileyim odráží spojení jazzu, baletu a afrického tance, ukazuje jedinečnost afro-americké kultury a bohatství moderního tance. Je inspirovaná Aileyho zkušeností z dospívání na jihu Spojených států a je pokládaná za jedno z nejznámějších a nejčastěji uváděných představení moderního tance.
Během vystoupení je uváděn také tanec „The river“ (1970) a novější představení „Reminiscin“ (2005), za jehož choreografií  již však stojí Judith Jamison.
Alvin Ailey se narodil v roce 1931 v Texasu a už od dětství byl tancem ovlivňován, a to třeba „Ruským baletem z Monte Carla“ nebo „Catherine Dunham Dance company“. Stal se tanečníkem a posléze i choreografem. Během svého života vytvořil 79 baletních choreografií. V roce 1958 založil v New Yorku Alvin Ailey American Dance Theater, složenou zprvu výhradně z  afro-amerických tanečníků a uvádějící jeho choreografie, ale i mnoho dalších. Po jeho smrti v roce 1989 se vedení souboru ujímá jeho spolupracovnice Judith Jamison, která navazuje na Aileyho práci a úspěšně v ní pokračuje.
Tato taneční společnost získala svou prací reputaci jednoho z nejvíce uznávaných mezinárodních vyslanců americké kultury.
 
Soubor tento týden v rámci svého turné navštívil Montreal, kde vystupoval tři dny na beznadějně vyprodaných představeních a já jsem měla možnost navštívit jedno z těchto představení.
Samotná návštěva Place des Arts – velkého kulturního komplexu je zajímavý zážitek. Naše zkušenost nám říká, že tanec a divadlo se odehrává v nádherných domech vyzdobených malbami a křišťálovými lustry, červenými sametovými sedadly a … málo místa na nohy. Place des Arts spíše připomíná náš Palác kultury, využívá mramor a sklo, moderní architekturu hlediště, velké vstupní prostory, dostatečné sociální zázemí pro návštěvníky, ale postrádá jakoukoliv zdobnost, nebo škrobenost z klasického divadla. Trochu překvapující zjištění bylo, že se platí ne úplně zanedbatelná částka za využití šaten, tak se mnoho místních rozhodlo vzít si kabáty a kožichy dovnitř. Řadami sedadel zásadně procházejí zády k vám, takže kvůli dostatku prostoru pro nohu není nutné vstávat, aby mohla osoba projít, ale je to lepší volba, než vidět zblízka všechny zadnice, které s vámi sedí v řadě. Další zvláštností je, že se nezvoní ani nijak neupozorňuje na počátek představení, nebo konec přestávky. Takže po každé přestávce a zhasnutí v sále začíná panika těch, kteří zůstali na chodbě a poslepu, či s baterkami se prodírají během  představení dlouhými řadami na své místo.
 
Přestavení bylo rozdělené  na  tři  části, které vynikly v odlišných dobách a měly odlišný nádech.
První část – The River – bylo představení bez užití jakýkoliv kulis, nebo efektů. Jediné, co dotvářelo atmosféru, bylo zadní plátno, které bylo výrazně  nasvíceno a měnilo svou  barvu mezi jednotlivými výstupy. Jednou bylo bleděmodré, pak žluté, nebo dokonce krvavěčervené. Třeba proti tomuto červenému plátnu byla těla tanečníků  vidět  jen jako úplně  černé postavy.
Byly vybrány nenápadné kostýmy, pro sbor spíš jen stříbrné trikoty a jednotlivé sólistky jen střídaly délku a tón barvy sukní. Celé představení působilo velmi abstraktním dojmem, obsah byl jen těžko  rozeznatelný a pochopitelný. Tanec a pohled na tanečníky byl silným zážitkem, ale obsah mi zůstal skryt a možná to byl i záměr autora.
Druhá část – nejnovější  choreografie Reminiscin byla oproti tomu jasná a pochopitelná. Byly užity kulisy baru na předměstí, pozadí neslo obraz velkého města a do baru přicházeli návštěvníci, ze kterých se posléze stávali tanečníci na tanečním parketě.  Kostýmy byly plné barev, oblečení připomínalo běžně   nošené  šaty, doplněné o výraznou bižuterii. Jednotliví tanečníci se střídali při různých písních a předváděli  příběhy svého života, minulostí, jejich vztahu, nebo přátelství.
Poslední, asi nejznámější část vystoupení, byla velmi stará a slavná choreografie Revelations.
Na scéně se objevují rekvizity jako židle, deštník, nebo dlouhé pruhy látky. Tanečnice měly dlouhé žluté šaty a klobouky jak během parného léta, všechny měly slaměné vějíře, které hojně  využívaly i během tance. Tanečníci byli oblečeni jako sluhové v  černých kalhotách a vestách. Celé představení  je z velké  části tancem souboru, je úchvatné ve své velikosti, jakou působí velký počet tanečníků při stejných pohybech. Použitá hudba je chytlavá, se silnými prvky z  černošské kultury.
 
Celkově představení působilo velmi silným dojmem. Soubor složený z bělochů, afro-američanů, ale i tanečníků národnostních menšin odtančil skvělé taneční vystoupení. Byl silný zážitek jen pozorovat jejich práci s tělem, jejich velmi ladné pohyby a tichý pohyb po jevišti bez náznaku dupotu, nebo námahy pohybu.
 
Iva Janouškovcová, Montreal
      
\"\"
  
(podrobné informace o turné na www.alvinailey.org

 

 
 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *