Vladimír Železný a jeho znovu objevený koníček

Vladimír Železný je mediálně známá osobnost; vystudovaný sociolog a publicista se zapsal do paměti široké veřejnosti především jako dlouholetý ředitel televize Nova, potom jako politik, senátor a později poslanec Evropského parlamentu.
Ti zasvěcenější o něm ví, že je velkým milovníkem a znalcem výtvarného umění a majitelem významné sbírky českého malířství 20.století. Jeho vztah k umění ale není jen pasivní. V exkluzivním rozhovoru pro ARTmagazin.eu Vladimír Železný pohovořil o své znovu objevené lásce k fotografování.

Fotografie ho poprvé zaujala asi ve 13 letech, kdy si z úspor zakoupil malý jednoduchý fotoaparát, jak sám říká„boxík“, a s ním několik let fotografoval a v temné komoře sám vyvolával a zvětšoval své fotografie. Po dlouhé pauze se v posledních letech k fotografii opět vrátil. Jako novináře a sociologa ho tématicky zajímají především lidé a svět, ve kterém žijí. Přitom se drží klasického ztvárnění. Postačí mu realita, bez posunů nebo nových technologií. Největší část jeho fotografického archivu – asi 48 tisíc snímků – pochází z Izraele. Je to země, která ho fascinuje vzhledem k jejím lidem, kulturnímu i historickému dědictví. K 60. výročí existence státu Izrael vytvořil výstavu „Můj Eretz“, obsahující záběry z židovských i palestinských území s těžištěm snímků z Jeruzaléma. Výstava, která již úspěšně procestovala několik míst Čech a Moravy je do 30.5.2010 k vidění v Regionálním muzeu v Mikulově. Fotografie pouze od Zdi nářků, které pod názvem Židé – Jeruzalém nedávno vystavila smíchovská galerie Portheimka, Železný považuje za velmi obtížné. Židé, kteří se zde modlí, nechtějí být rušeni, natož fotografováni. Železný těmto záběrům věnoval mnoho času a snažil nebýt jen pozorovatelem ale účastníkem děje, respektovat a znát průběh modlitby a navázat kontakt s fotografovanými.
Velmi specifickou zkouškou fotografického umění a pohotovosti byly pro Železného záběry ze zkoušky opery Golem 13 od izraelského skladatele Noama Sheriffa. Kabalistické drama bylo uvedeno v rámci Konference k osudu majetku obětí holocaustu a u příležitosti 400.výročí úmrtí židovského mudrce a rabína Löwa neboli Maharala. Autor libreta, bývalý prezident British Council v Praze pan George R. Whyte, jej spontánně požádal o zdokumentování jediného uvedení opery v Národním divadle ve světové premiéře 29.června 2009. Byla to výzva, protože divadelní fotografie je samostatná a velmi náročná fotografická disciplína, kterou si doposud neměl možnost vyzkoušet. Výsledek je překvapivě dobrý. Přes problematické světlo a ztížené podmínky jsou fotografie technicky i výrazově na úrovni a jednoduchá scéna a kostýmy účinek ještě umocňují. Vladimír Železný s pýchou dodává, že někteří účastníci představení mu dokonce řekli, že si smysl některých scén vyjasnili teprve až nad jeho fotografiemi.
Pro příští rok plánuje Vladimír Železný další 2 fotovýstavy – jednak nové pokračování fotografií z Izraele a potom výstavu snímků z míst, tj. zemí a měst, která má rád. Rozhodně bude z čeho vybírat. Jeho elektronický obrazový archiv obsahuje 16 Terabytů a ve fotografování dále pokračuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *