Mohlo by se zdát, že klasický veršovaný příběh o velké romantické
lásce Cyrana z Bergeracu, který napsal Edmond Rostand na konci
19.století, v naší uspěchané a přetechnizované době už zcela
vyšel z módy. Pavel Kohout ale přetvořil slavnou divadelní hru do
nové muzikálové podoby se současným jazykem ale stejně silným
výrazem. Světovou premiéru této v pořadí již 15. hry neúnavného
osmdesátníka uvádí nyní v režii Vladimíra Morávka Divadlo na
Vinohradech. Je to náročná inscenace plná silných emocí i efektů
umocněná melodickou hudbou Ondřeje Ládka vystupujícího pod
pseudonymem Xindl X. Vynikající Martin Stropnický hraje i zpívá
gaskoňského furianta s velkým srdcem, břitkým vtipem a ostrým
mečem naprosto neodolatelně. Roxana – v poněkud nezvyklém
obsazení Dagmar Havlovou – je jemná oduševnělá bytost, která si
svůj omyl těžce odpyká. Gaskoňští kadeti jsou nezkrotní a čestní,
jak to ostatně naše představa o nich žádá, a statečně bojují,
zpívají i umírají po Cyranově boku. Mladý Christian ve ztvárnění
Martina Krause vypadá vedle dvou hlavních protagonistů sice trochu
lásce Cyrana z Bergeracu, který napsal Edmond Rostand na konci
19.století, v naší uspěchané a přetechnizované době už zcela
vyšel z módy. Pavel Kohout ale přetvořil slavnou divadelní hru do
nové muzikálové podoby se současným jazykem ale stejně silným
výrazem. Světovou premiéru této v pořadí již 15. hry neúnavného
osmdesátníka uvádí nyní v režii Vladimíra Morávka Divadlo na
Vinohradech. Je to náročná inscenace plná silných emocí i efektů
umocněná melodickou hudbou Ondřeje Ládka vystupujícího pod
pseudonymem Xindl X. Vynikající Martin Stropnický hraje i zpívá
gaskoňského furianta s velkým srdcem, břitkým vtipem a ostrým
mečem naprosto neodolatelně. Roxana – v poněkud nezvyklém
obsazení Dagmar Havlovou – je jemná oduševnělá bytost, která si
svůj omyl těžce odpyká. Gaskoňští kadeti jsou nezkrotní a čestní,
jak to ostatně naše představa o nich žádá, a statečně bojují,
zpívají i umírají po Cyranově boku. Mladý Christian ve ztvárnění
Martina Krause vypadá vedle dvou hlavních protagonistů sice trochu
nevýrazně až nepatřičně. Ale to je zřejmě záměr – šanci získat
sympatie dostane až zcela v závěru, kdy v prozření své prohry
hrdinsky zemře. Celé představení plyne v úžasném tempu, kombinace
světelných a zvukových efektů vtáhne diváka zcela do děje. Písňové
pasáže působí organicky a mají dějové opodstatnění. Škoda jen,
že nádherné verše někdy ve zvukové kulise trochu zanikají. Pavel
Kohout může být ale se svým nejnovějším dílem spokojen a Divadlo
na Vinohradech si může být diváckým úspěchem zcela jisté.
sympatie dostane až zcela v závěru, kdy v prozření své prohry
hrdinsky zemře. Celé představení plyne v úžasném tempu, kombinace
světelných a zvukových efektů vtáhne diváka zcela do děje. Písňové
pasáže působí organicky a mají dějové opodstatnění. Škoda jen,
že nádherné verše někdy ve zvukové kulise trochu zanikají. Pavel
Kohout může být ale se svým nejnovějším dílem spokojen a Divadlo
na Vinohradech si může být diváckým úspěchem zcela jisté.
Text: Soňa Šálková
Režisér Vladimír Morávek, Václav Havel a autor Pavel Kohout. Foto: Oldřich Škácha
Titulní strabna programu. Fotograf inscenace: Viktor Kronbauer
