Výstava Český (hyper)realismus, Foto: Petr Šálek
Galerie kritiků, Palác Adria, 10. 5 –29. 5. 2016
Výstava „Český (hyper)realismus – prof. Zdeněk Beran a jeho žáci“ – soukromá sbírka Pavla Feigla (FEIGL GALLERY)
Vystavující umělci: Zdeněk Beran, Karel Balcar, Zuzana Dvorská-Šípová, Jan Gemrot, Jindřich Hájek, Pavel Holas, Alžběta Josefy, Filip Kudrnáč, Jan Mikulka, Blanka Nováková, Marek Slavík, Zdeněk Trs, Jan Uldrych
Kurátorka: Vlasta Čiháková Noshiro
Výstava současných českých hyperrealistů, školených v ateliéru figurální Malby IV. na pražské AVU u prof. Zdeňka Berana se koná k poctě mistra, který skonal v 77 letech v listopadu 2014. Jeho žáci se vyhranili stylově jako tendence navazující na premoderní umění, zvláště tradice barokního iluzionismu, manýrismu a klasicismu. Jejich díla zpracovávají viděnou skutečnost ještě precizněji než někdejší anglosaská fotorealistická malba 70. let. Popisnost v obraze zdůrazňují jako specifikum své tvorby, nepoužívají malířskou zkratku, ale zobrazují věrně to, co se v daném záběru obrazu vyskytuje. Řadí se ke špičkám této malířské tendence v Čechách od počátku milénia. Jde o reprezentativní ukázku soukromé sbírky Pavla Feigla (FEIGL GALLERY) v pečlivém výběru děl, jež byla v kontextu tohoto výtvarného názoru vytvořena.
V Čechách neměl totalitní charakter zobrazování fotorealistické malby v 70. letech žádnou šanci, neboť na ideovém protipólu existoval formálně podobný, protěžovaný styl socialistického realismu a namísto tržní nadprodukce fungovala cenzura, potlačující svobodu projevu i v umění. Zakazovaným ideálem se stalo abstraktní umění. Nicméně u mnoha figurálních malířů se uplatnila veristická metodika ověřování nových možností vyjadřování s umisťováním předmětných prvků a fragmentů do plochy obrazu, k nimž patřil i člen skupiny Konfrontace, malíř Zdeněk Beran. Ve shodě s informálním zaměřením skupiny na strukturální abstrakci proslul především pojednáváním zadní strany obrazů jakožto vrstvených materiálových struktur, zahrnujících tyto prvky (Hra s obrazy v prostoru, 1988-1999, Odvrácená strana obrazu, 1996-1997) a instalacemi hromad různorodého odpadu, jakožto devastace přírodních i uměle vytvářených environmentů. Naplňoval premisu filosofa Jeana Baudrillarda, že v naší době hyperreality je předmětná skutečnost buď zcela potlačována nebo deformována obrazy své existence. Vpravdě již neexistuje, zbývá jen atmosféra destrukce, rozpadu a zmaru. Tak i ve svých velkoformátových obrazech Beran zpracovával rozpadající se části předmětů a z lidských údů vytvářel existenciálně pojaté kompozice s detaily zad, hýždí nebo povrchu obnaženého stařeckého těla. Od počátku 90. let působil na AVU v ateliéru klasických malířských technik, kde zásadním způsobem ovlivnil řadu svých žáků.
Hyperrealistické zobrazování je schopné překročit fotorealismus znalostí zobrazovaného předmětu s rozlišovací schopností oka v běžném vidění. V publikaci Art Today teoretička Edward Lucie-Smith napsala, že jednou z nejpřekvapivějších aspektů tohoto směru v pohledu na realitu je jeho komparativní příklon k předmodernistické minulosti umění. Dnes se však lze domnívat, že je to jeho dialog figurativního realismu s abstraktní malbou, jakožto jediné, přirozeně možné stírání vzájemných rozdílů v jednotném fotografickém vidění světa.
Výstava Český (hyper)realismus, Foto: Petr Šálek
